Místní organizace Roztoky patří v rámci Středočeského kraje mezi nejstarší a nejúspěšnější stranické buňky TOP 09. Už krátce po založení zabodovala roku 2010 v komunálních volbách. A po čtyřech letech na radnici dokázala vloni zisk znásobit navzdory tomu, že na celostátní úrovni strana spíše ztrácela. Jaký je recept na úspěch v komunální politice? Podle starosty Roztok Jana Jakoba (TOP 09) je to týmová práce a viditelné výsledky.
Jaké byly úplné začátky roztocké místní organizace?
Měl jsem štěstí, že jsem byl v TOP 09 od samého začátku a brzy jsem se stal koordinátorem pro Prahu-západ. I naše místní organizace proto vznikla hned v roce 2009. Postavit kandidátku do prvních komunálních voleb nebylo nijak lehké. Na začátku nás bylo jen sedm, měli jsme asi sedm dalších podporovatelů, ale na kandidátku jsme potřebovali 21 kvalitních jmen.
To je asi problém, který v počátku řeší každá začínající organizace.
Museli jsme se vyrovnat ještě s jinou věcí. V Roztokách v té době vládla tři nezávislá uskupení a jejich členové k nám začali podávat přihlášky, což jsme nepovažovali za dobré. Měli jsme nedostatek lidí, ale přitom jsme museli odolat tomuto tlaku. Proto jedno z prvních usnesení naší organizace bylo, že dáme přednost novým tvářím, dosud nespojeným s místní politikou. To se ukázalo takticky správné. Po tomto usnesení bylo mnoho přihlášek staženo a my jsme mohli začít oslovovat osobnosti, o které jsme opravdu stáli, a postupně jsme kandidátku sestavili.
Jakým způsobem jste poprvé vybírali lídra?
Původně jsem měl představu, kdo by tuto roli na sebe mohl vzít. Ten pán byl ale skromnější typ, ne rozený lídr, a nakonec jsem byl rád, když jsem ho přesvědčil aspoň jako řadového kandidáta. Hledal jsem tak dlouho, až jsem nikoho nenašel. Takže to zbylo na mě.
Počítal jste s tím, že byste se hned po prvních volbách mohl stát starostou?
Když už jsem byl lídrem, šel jsem do toho se vší vervou. Kdyby člověk nebyl přesvědčen, že má šanci vyhrát a stát se starostou, může to zabalit rovnou. Voliči na kampani, na nasazení člověka, poznají, jestli do toho jde absolutně a naplno.
Vy sám jste v té době v Roztokách bydlel teprve pět let a moc lidí vás tu neznalo. Jak jste to řešili?
S kolegy jsme vymysleli, co by tu šlo udělat. Připravili jsme kampaň – v tom jsem měl výhodu, protože jsem jako tiskový mluvčí topky získal aspoň nějakou zkušenost, jak se kampaně dělají. A zadařilo se. Skončili jsme těsně druzí za týmem tehdejší starostky, která se ovšem za čtyři roky na radnici stihla téměř s každým pohádat, takže měla nulový koaliční potenciál. Na rozdíl od nás, protože my jsme se celkem rychle dohodli s dalšími subjekty na vytvoření koalice.
Předpokládám, že jste v prvním volebním období asi neměl možnost čerpat ze zkušeností své předchůdkyně?
Ne, to opravdu nešlo. Ale měli jsme výhodu, že v koalici vedle nás, kteří jsme byli nováčci a ODS, jež se také generačně obměnila, bylo i místní hnutí Sakura a jeho zástupce, který mi dělal místostarostu, roztockou radnici v minulosti vedl. Ten mi zprostředkoval určité historické znalosti a zkušenosti s vedením města. Z hlediska mé předchůdkyně starostky bylo už předání funkce poměrně bleskovou záležitostí, kdy jsem dostal klíče od kanceláře, klíče od služebního vozidla, a to bylo v podstatě všechno. Dva projekty ve skříni, všechno prázdné. Paní starostka zabouchla dveře a zmizela a co se týče dalšího vývoje, tak se naopak chovala jako taková ta zarytá opozice, která je vždy proti všemu.
Jaký to byl pocit, když jste v osmadvaceti letech stál s těmi klíči od auta a klíči od kanceláře v jinak prázdné budově úřadu?
Takový zvláštní pocit. Večer předtím proběhlo ustavující zastupitelstvo, které bylo sice dramatické, ale i milé, protože co jsme si dohodli, to jsme tam stvrdili a člověk cítil podporu. A najednou jsem zůstal sám v kanceláři a říkal si – dobře, tak co budu dělat? Byl jsem nejmladší nejen v zastupitelstvu, ale patrně i na radnici. A tak jsem vyrazil na obhlídku úřadu, šel jsem se představit do všech kanceláří, udělal první poradu a začali jsme pracovat. Ihned jsme objevili hodně kostlivců ve skříních. Některá klíčová oddělení na úřadu dokonce úplně chyběla, například finanční odbor. Takže bylo co dělat od začátku, já jsem do toho byl vtažen a neměl jsem moc času přemýšlet, jak se při tom cítím.
Podle čeho jste rozhodovali, co budete dělat nejdřív a co až potom?
Priorita číslo jedna byla jasná. Kapacita roztocké školy už ve chvíli, když jsme nastoupili, nedostačovala. Zdědili jsme projekt, který byl sice hezký, ale z několika důvodů nerealizovatelný. Reálně hrozilo, že děti se nebudou mít kde učit, jednoznačnou prioritou číslo jedna bylo tedy co nejdřív zvládnout rozšíření základní školy. Druhé v pořadí bylo rozšíření kapacity školek, protože když jsme začínali, byl převis asi 140 dětí. Další věci jsme začali řešit průběžně. Spoustu silnic, kde chyběl kvalitní povrch, bylo třeba opravit, a tak jsme stanovili pořadí, podle kterého je ře- šíme dodnes. Hlavním kritériem pro určování priorit byla vždycky potřebnost.
Dnes, když priority nejsou už tak zjevné, postupujete stejně?
Dneska postupujeme už trošičku jinak. Nezačínáme roztlačovat parní lokomotivu, ona už nám jede celkem svižným tempem, takže můžeme plynule navazovat na to, co jsme nedokončili. Absolutní prioritu nyní nemáme, ale stanovili jsme si pro toto volební období základní cíle, které bychom chtěli zvládnout a běží nám spousta menších, nicméně zajímavých projektů.
Co jsou podle vás podstatné kroky ke správnému řízení města nebo obce?
Základem je udělat pořádek v hospodaření. Dělat všechno transparentně, všechno zveřejňovat, soutěže vypisovat co nejotevřeněji. Přesoutěžit smlouvy, které jsou pro město nevýhodné. Hledat úspory, protože aby člověk mohl začít stavět a dělat věci pro lidi, musí na to mít a ty peníze musí někde najít. Když jsme převzali řízení města, na investice nám zbývalo pět milionů ročně, teď můžeme proinvestovat 35 miliónů. Projekty připravovat s rozumným rozpočtem, ale přesto hezky. Pak je potřeba mít opravdu dobrý tým. A poslední důležitou věcí je prezentace. Umět veřejnost seznámit s výsledky práce a s lidmi, kteří za tou prací stojí, je naprosto klíčové.
Když jste kandidoval poprvé, dostal jste asi šest set preferenčních hlasů. Vloni jste jich dostal dvojnásobek. Pokud dobře počítám, hlasoval pro vás po čtyřech letech na radnici zhruba každý druhý roztocký volič z těch, co přišli k urnám. Co si myslíte, že bylo pro tento úspěch rozhodující?
To je jednoznačné. Já jsem zosobněním celého našeho týmu, který prostě odvedl kus dobré poctivé práce. Výsledky byly hmatatelné a viditelné. Na jedné straně to je zmíněná dostavba školy, školky, silnice, věci, na které se dá opravdu sáhnout. Patří sem ale i způsob komunikace, který jsme ve vztahu k občanům zavedli. Pořádáme řadu nových městských akcí, jako jsou třeba setkání se seniory nebo TOP pivo se starostou, kam může každý občan přijít a přímo mi říci, co si myslí.
Jak se po šesti letech od založení vyvinula vaše místní organizace?
V tuto chvíli máme kolem patnácti členů. Nicméně v zastupitelstvu sedíme členové jen tři, zbytek jsou sympatizanti. Myslím, že mnohde to funguje stejně. Na schůze roztocké organizace jsou zváni všichni, kdo do naší party patří, bez ohledu na členství. Scházíme se každý měsíc, bavíme se, co nás čeká na zastupitelstvu a co je nového obecně, diskutujeme nápady, se kterými lidé přicházejí. Dohromady je nás zhruba třicet.
Z jakého důvodu podle vás řada lidí nevstupuje do TOP 09, ačkoli se účastní její práce na úrovni plnohodnotných členů?
To může být různé. Někteří nechtějí být se stranou až tolik svázaní kvůli pracovním okolnostem nebo proto, že působí ve vedení různých spolků, třeba fotbalu nebo Sokola, které jsou svou povahou jakoby nadstranické. To naprosto chápu. Na druhé straně je v médiích často podsouváno, že být politikem je hanba a „dělat politiku“ je synonymem pro „krást“. Mnoho lidí má tento názor uložen v podvědomí a je potřeba zapojit je a postupně s nimi pracovat, aby pochopili, že to tak není a časem třeba dospěli k názoru, že jim nic nebrání vstoupit i dovnitř do strany.
Co byste poradil lidem, kteří nejsou spokojení s tím, jak je řízeno jejich město nebo obec?
Nechme stranou, že někteří lidé jsou nespokojení už z principu, ale sami by město řídit nechtěli nebo neuměli lépe. Hovořím tedy pro ty, kdo mají opravdu upřímnou snahu o zlepšení. Určitě je lep- ší být aktivní, obklopit se více lidmi, protože jeden bojovník v poli málo zmůže. Vybrat si lidi s podobnými názory na to, co by v dané obci mělo fungovat jinak, co by se mělo změnit. Začít ty své názory prezentovat a zkusit něco dělat i bez účasti v zastupitelstvu. Aktivity v nejrůznějších spolcích a organizacích, nezištná práce pro spoluobčany jsou určitě cestou, jak postupně věci měnit. Když pak několik aktivních lidí dá dohromady kandidátku, mohou uspět a po volebním úspěchu se vrhnout do práce s plnou vervou.
Martina Řehořová
Letopis, TOP 09 Středočeský kraj
