Tak s tímto už jste se určitě setkali. Přišli jste k lékaři a dozvěděli jste se, že k ošetření vašeho potomka bude potřeba souhlasu obou rodičů. A možná jste zažili i kroucení hlavou lékaře nad tím, co to ten Parlament zase schválil. Zažil jsem to také, ba jsem dostal i několik emailů a smsek. Nejprve jsem kroutil hlavou také a říkal si, že to není možné, ale pak jsem si oněch pár odstavců vyhledal ve schváleném zákoně.
Nevím, asi většina z těch, kteří mi psali nebo se na mě obrátili, těch několik vět nečetla nebo prostě jen uvěřili tomu, jak si příslušný zákon vykládá profesní sdružení praktických lékařů. Nejsem lékař a ke zdravotnictví mám vztah jen jako občasný pacient, ale toto mne zarazilo. Číst umím docela dobře a jestli se v zákoně píše, že souhlasu obou rodičů je nutno jen v případě, kdy může dojít k podstatnému, především však k negativnímu ovlivnění dalšího zdravotního stavu pacienta nebo kvality jeho života, tak tomu i tak rozumím. Prostě tomu rozumím tak, že k tomu, aby lékař odebral krev, píchl injekci, poslechl si pacienta či u zubaře ošetřil zub, žádný souhlas obou rodičů potřeba není. Naopak rozumím tomu, že pokud se bude jednat o operaci, kdy může dojít k závažným komplikacím a není jisté jak z toho dětský pacient vyjde, tak ten souhlas je na místě.
Zákon pamatuje i na případy, kdy zákonní zástupci spolu nežijí a nemohou tak dát souhlas oba. Ale to je již jiná kapitola. Pokud jde o starší, ale ještě nezletilé děti starší 15-ti let, tak stačí do zdravotnické dokumentace založit písemný souhlas rodiče, že mu může být poskytováno ošetření a vše je v pořádku. Určitě bude vydána vyhláška, která vše ještě upřesní, přesto mne znepokojuje špatný a možná i záměrně panický výklad zákona, který zcela zbytečně zlobí nejen lékaře, ale i rodiče dětí. Někdy se prostě vyplatí si zákon vyhledat a přečíst si, co se v něm píše.
