Chrám sv. Víta zaplnili v sobotu v poledne 25.ledna lidé, kteří přišli vzpomenout bohoslužbou na jednoho z prvních skutečných Evropanů – císaře středověké římské říše Karla Velikého.
Mnozí vyslovili námitku: co má s námi společného Němec, krutý bojovník, panovník, který se neúspěšně snažil obsadit naši zemi? Česká televize pak shledala zajímavým jen to, že dosud žijí dohledatelní potomci Karla Velikého, případně, že stříbrná i zlatá mince, první ze série tří (Karel Veliký, Karel IV. Karel I. blahoslavený), které vydává Česká mincovna, jsou krásné.
Jenže: Karel Veliký ( 747– 814 ) byl Frank. Užíval drsné prostředky své doby, ale všechny dobové i pozdější zprávy zároveň hovoří o jeho říši vzdělané, odolné proti útokům zvenčí, ve své národní a kulturní pestrosti propojené křesťanským náboženstvím.
Nejsilnějším zážitkem z přítomnosti v chladném chrámu, který celá společnost žárlivě střeží, aby zůstal v rukách všech občanů, byla promluva kardinála Duky. Jak potom skromně řekl: „Je-li téma, slova přicházejí sama“.
Karel Veliký, hrdý, inteligentní a drsný ve způsobech, ale pokorný a sloužící svému poslání, byl král, který měl neustále před očima na horizontu ideál. Jeho učitelem byl Ježíš Nazaretský, jeho konceptem Pax Christiana, křesťanský mír, jeho cílem mírová říše, která navazuje na nejlepší tradice antické vzdělanosti obohacené moudrostí Keltů a přijímá křesťanské ideály. Karel Veliký měl vizi, a i když ji dokázal uskutečnit jen zčásti, položil základy současné Evropy.
Málo milosrdní a málo mírumilovní byli i další vládci po něm a když jeden, náš Václav, zkusil podle křesťanského ideálu důsledně žít, zavraždili ho. My netasíme meč, ubližujeme si a likvidujeme se totiž mnohem zbabělejším způsobem, urážkou, výsměchem, podlým jednáním. Nemáme Karlovi Velikému co vyčítat. Jsme stejně tvrdí jako on a navíc většinou jen tápeme a - kromě sobeckých krátkodobých cílů – vlastně neznáme smysl toho, co děláme. Díky Karlovi Velikému a řadě jeho následovníků, třeba Karlu IV., bychom ale mohli vědět, co je vznešenost i statečnost, rozpoznávat, co je dobro a dodržovat řád a spravedlnost.
