Je zastupitelkou a radní v Cerhovicích. Založila tam Nejen dámský spolek, který s podporou TOP 09 uspěl v komunálních volbách. V zastupitelstvu Středočeského kraje by se ráda zasadila o řešení dopravní situace obcí v okolí dálnice D5.
Nejen dámský spolek je dost zvláštní název pro volební sdružení...
To jsme vybrali schválně, aby mezi nás mohli přijít také páni.
A přišli?
Na kandidátku do voleb ano. Třetina byla mužů, kteří nám fandí a podporují nás. Náš spolek má za sebou rekonstrukci kuchyňky pro žáky základní školy a projekt Junior versus Senior, který se snaží o spolupráci mateřské a základní školy se seniory. Máme 5 stálých členů – žen, které to táhnou, ale příležitostně mezi nás přicházejí další pomocníci. Naposledy jsme se podíleli na velké oslavě 500 let založení městečka Cerhovice.
Kdy jste dostala chut´ angažovat se politicky?
Je to ve mně od dětství. Vždycky jsem měla pocit, že musím udělat něco navíc, zorganizovat nějakou akci. Ale vždycky jsem chtěla, aby byl výtěžek z ní vidět, aby z toho, co dělám, měl někdo užitek. Tak je to dodnes. Připravovala jsem například plesy TOP 09 v Berouně a výtěžek jsme věnovali na charitu: na domeček, kde jsou prostory pro postižené děti, na hořovické maminky, které potřebovaly pro děti hřiště...
Proč jste si mezi politickými stranami vybrala právě TOP 09?
Na internetu jsem si přečetla, že strana vzniká a že za ní stojí Karel Schwarzenberg, který je pro mě především osobností s velkým srdcem. Byla jsem společensky aktivní, ale nikdy jsem nebyla členkou žádné politické strany, nevěděla jsem, jak to v takové organizaci chodí. Tak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit. A nelituji toho.
Jak se na vaše angažmá dívá rodina?
To už je horší, protože vidí, že maminka pořád někde něco pořádá a není moc doma. Ale dcera mi hodně pomáhá. Syn je už dospělý, už má svůj život a doufám, že budu brzy babičkou a zapojím i vnoučka... Je to někdy boj, ale myslím, že rodina pochopila, proč to dělám.
Jak se žije v Cerhovicích? S čím byste jim chtěla pomoci jako krajská zastupitelka?
Cerhovice leží v blízkosti dálnice D5, a to je zdroj problémů. Do obce nám sjíždějí kamióny, zvlášť když se stane nějaká nehoda nebo je uzavírka a vytvoří se kolona. To je katastrofa. Budovali jsme teď kanalizaci a do toho nám do ulic najížděly desítky, stovky aut. Podobné potíže mají i jiné obce v blízkosti D5. Nejhorší je, když se to sejde s opravami místních silnic. Myslím, že podobným kolapsům se dá předcházet lepší koordinací oprav komunikací.
Které téma z programu TOP 09 pro Středočeský kraj je vám ještě blízké?
Myslím, že bychom i díky Petru Tisovi, který kandiduje na hejtmana a jako lékař a manažer má velké zkušenosti s provozem zdravotnických zařízení, snad dokázali pohnout i s bolestmi středočeského zdravotnictví, kterému chybí lidi – kvalitní lékaři, nejen zubaři a pediatři, kteří se skoro nedají sehnat, ale i zdravotní sestry.
Jak je to vlastně s pracovními příležitostmi ve vašem regionu?
U dálnice směrem na Žebrák jsou provozy, které zaměstnávají dost lidí. Třeba výroba chladících zařízení nebo sklad Lidlu. Hodně lidí ale dojíždí do práce do Prahy. Když je dálnice v pořádku a lze ji normálně projet, je to dobré, ale taková situace moc často není. Pomohl by i obchvat Berouna, protože město je každý den ucpané auty, která se z okolních obcí snaží dostat na D5.
Vy sama pracujete jako OSVČ. Proč? Nemáte ráda šéfy?
Měli jsme rodinné firmy, výrobu plastových trubek nebo prodej zahradní techniky, a já jsem byla zároveň manažerkou rodiny. Pak mi onemocněla maminka a já jsem ji šest let vozila na dialýzy. Teď je relativní klid – děti odrostly a maminka je po transplantaci ledviny. Firmy jsme prodali. Zbyla mi jen horská chata, kterou pronajímáme a o kterou se starám. Najednou nebylo občas co dělat, tak jsem se rozhodla, že zkusím realitní a finanční poradenství. Jsem ráda mezi lidmi.
Stíháte nějaké koníčky?
Jezdím s dcerou na kolečkových brus-lích, na kole a v zimě lyžujeme. Ale ten největší koníček je, že už deset let peču pro své známé svatební a netradiční dorty. Dokonce jsem si udělala rekvalifikační kurs jako cukrářka. Takže mám i kulaté razítko a možná si na stará kolena otevřu cukrárnu.
Vy jste se v Cerhovicích narodila?
Ne, já jsem se přistěhovala před šestnácti lety z Prahy, z Hodkovic. Toužili jsme po vlastním domku. Manžel tady byl na vojně, ale v životě by mě nenapadlo, když jsem za ním tehdy jela na přísahu, že budu jednou v Cerhovicích zastupitelkou.
Litovala jste někdy, že jste vyměnila Prahu za městys kousek od Hořovic?
Nejdřív se mi sem nechtělo, ale pak jsem zjistila, že život na venkově je pro děti ideální. Rodina je pro mě velmi důležitá. S manželem jsem vyrůstala od svých deseti let, hráli jsme si spolu jako děti, prošli jsme si pubertou a příští rok oslavíme třicáté výročí svatby. A zatím jsme se neomrzeli. Osvědčila se nám vzájemná úcta a tolerance. Myslím, že když to jde v manželství, mohlo by to jít i jinde – třeba v politice.
Marie Reslová
