Kotková: Výuka v českých školách připomíná švédský stůl bez jídla

Dlouho jsem uvažovala nad tím, k čemu by se dala přirovnat praxe ve výuce na českých základních školách. Osvícené dokumenty i odborníci z oboru mluví o přílišném memorování, učení detailů, servírování často velkého množství informací o věcech, které by děti mohly někdy potřebovat, co kdyby šly jednou na vysokou nebo jen odbornou střední školu? I aktuálně zpracovávaný dokument Strategie 2030, který je rozhodně chvályhodným počinem, se zmiňuje o nutnosti vzdělanosti v duchu „gramotnosti“. Tedy schopnosti nabyté znalosti využít v praxi, dávat si střípky informací do souvislostí, být připravený na život ve 21. století. Společností aktuálně letí termíny jako koučování dětí, osobnostní rozvoj, využívání talentů. Ale pořád mám pocit, že to, čemu říkáme život, si děti nakonec nejlépe osvojí o přestávkách, které jsou často příliš krátké, aby mohly otestovat to, co se ve škole dověděly. Pobavit se o tématech, která je zaujala. Socializace a nácvik být součástí týmu, nebo jen prostě schopnost být mezi lidmi. Nejzajímavější školení a životní výzvy přicházejí tak v naší společnosti často mimo školu, a to je pozdě a považuji to za nešťastné.

Co se týká vzdělání, základní škola by měla být místem, kde se dětem naservíruje základní paleta informací a zážitků, které by mohly jednou v budoucnu využít. Představuji si takovou nabídku asi jako švédský stůl. K němu obvykle přijdete, prohlídnete si, co nabízí, a pomalu po malých kouskách začnete ochutnávat to, co Vás zaujme a na co máte chuť. Krizi českého školství v posledních dvou dekádách bych tak přirovnala jednoduše ke švédskému stolu, od kterého očekáváte ochutnávání, a namísto toho najdete popisky s názvy jídel a jejich podrobným složením. Hotel s takovým občerstvením se pak brzy snažíte opustit, protože Vám nikdy nemůže nabídnout to, co tolik potřebujete, skutečnou potravu.