Jako každý rok se programy politických stran a hnutí plní sliby, jak to či ono vylepšit. Nejinak je tomu v oblasti životního prostředí. Tuší však vůbec jednotliví kandidáti, jakou roli hrají kraje v oblasti například ochrany vod nebo ovzduší? Upřímně se obávám, že programy budou jako vždy plné zcela vágních a nic neříkajících prohlášení, vznešených, avšak prázdných vět. Rozhodl jsem se proto sepsat takový článkový seriál, kde postupně představím možnosti krajů v ochraně různých složek životního prostředí. Zkrátka abych i sám sobě vytvořil mantinely hry, které by se neměly překračovat, aby nám z diskuze o důležitých problémech zcela nevyprchala racionalita.
Pro první díl jsem si vybral téma ochrany vody, což se mi jeví žádoucí i proto, že informace o bezprecedentním suchu začínají konečně prosakovat i do medií. Na začátek mi však dovolte jeden odstavec, který bude poněkud obecnějšího rázu, nicméně jeho uvedení je nezbytné.
Působnost krajů rozdělujeme na samostatnou a přenesenou. Kraje se podílejí ́ na ochraně životního prostředí jak výkonem pravomocí v samostatné, tak i v přenesené působnosti. Větší rozsah možností je dán kraji v rámci přenesené působnosti. V samostatné působnosti kraje vydávají především koncepční dokumenty. Například krajský program snížení emisí znečišťujících látek v ovzduší, nebo zásady územního rozvoje. Nejvýznamnější pravomoci v samostatné působnosti kraje vykonávají ve věcech integrované prevence. Proto jsou pravomoci kraje v přenesené působnosti častější a významnější pro ochranu životního prostředí.
Jak je na tom tedy kraj ve vztahu k ochraně vody? Odpověď naleznete v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách, a to konrétně v §107, kdy v odst. 1 v písmenu a až y jsou taxativně vyjmenovány pravomoci krajského úřadu (v přenesené působnosti). Namátkou uvedu možnost uplatňovat stanoviska k zásadám územního rozvoje a k územním plánům obcí s rozšířenou působností nebo se vyjadřuje se ke stavbám (jejich umístění, provedení, změnám či odstranění), pokud rozhodujícím způsobem ovlivňují nakládání s vodami, ochranu vod nebo ochranu proti povodním.
Nyní ale k samostatné působnosti a koncepčím dokumentů kraje. Co je koncepčí dokument kraje? Rozumí se jím program podpory regionálního rozvoje na úrovni kraje. Uvádí se zde cílená opatření zaměřená na stimulaci rozvoje kraje. Měl by obsahovat politiky, nástroje, organizační úkoly, doporučení pro ústřední správní orgány k podpoře kraje atd.
Spíš pro pobavení připomenu program rozvoje Středočeského kraje pro období 2014-2020. V 250stránkovém dokumentu jsou ochraně vody v jeho analytické části věnovány pouhé 4 krátké odstavce, kde se autoři omezili na vyjmenování vodních toků a nádrží a na jejich rozčlenění podle toho, jak moc jsou znečištěny. V návrhové části dokumentu se však žádné vytyčené cíle nebo naznačená řešení neobjevují. Kraj si pouze poměrně vágně vytvořil cíl obnovit vodní režim krajiny a zvýšit retenční schopnosti krajiny. Snad jako kdyby krajští politici říkali - víme o problémech, ale nehodláme se věnovat jejich řešení. Jejich předvolební programy rozhodně takto skoupé nebyly.
Důležitými nástroji krajů v ochraně vody jsou plány dílčích povodí, které pořizují správci povodí ve spolupráci s ústředními vodoprávními úřady a následně je schvalují právě kraje nebo plán rozvoje vodovodů a kanalizací kraje (plán rozvoje), jenž zajišťuje a zpracovává kraj ve své samostatné působnosti.
Krajská úroveň rozhodně není tou, kde se primárně problémy sucha vyřeší. Nicméně nyní nastal čas, kdy se ochrana vod musí stát prioritou na všech úrovních. Od EU a státy počínaje až po kraje a obce konče. Právě teď musíme zaručit, že v krajském zastupitelstvu budou sedět lidé, kteří plně využijí veškerých instrumentů, které má kraj k dispozici, aby nás občany nenechal na suchu.
Oskar Blažek, místní organizace Mělník
