Ondřej Kolář: Byla to jízda na horské dráze

Nové zastupitele budou začátkem října volit obyvatelé Prahy 6. Rozhodnou i tom, kdo povede šestkovou radnici a jaká vznikne povolební koalice. Jak končící volební období hodnotí starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09), co se podle něho povedlo a co ne?

Jak hodnotíte končící volební období?

Bylo to trochu jako jízda na horské drá- ze, někdy jsme byli nahoře a někdy dole, ale vrcholy naštěstí převažovaly. Naše koalice měla krize, třeba když jsme dali sbohem Zeleným nebo když se vyhrotily spory mezi hnutím STAN a ANO, které se nakonec podařilo zažehnat. Od začátku jsme se snažili narovnat to špatné, co se tady stalo, ale nechci, aby to znělo tak, že špatně bylo všech- no. Pár kauz k dořešení na nás ale zbylo.

A vy tady svým případným nástupcům žádné kauzy nenecháváte?

Ne. Žádné lahůdky jako Key Investments nebo třeba zašantročené pozemky na Ladronce tady nenecháváme. Naopak si myslím, že můžu s klidným svědomím říct, že když na to přijde, zbude po mě čistý stůl, na kterém bude jen několik projektů, které budou těsně před dokončením, nebo bude možné je okamžitě začít realizovat. Ozvou se určitě hlasy, že naší kauzou je břevnovská poliklinika, s tím ale nesouhlasím.

Co se tedy nepovedlo?

Určitě vyřešit dopravu, to ví každý. Ale Praha 6 na to nemůže být sama, a když má proti sobě na magistrátu pana radního pro dopravu Dolínka, kterého to nezajímá, tak se těžko může něco změnit. Tohle není případ jen šestky, ale celé Prahy. Pan Dolínek strašlivě zaspal. Nám na šestce chybí záchytná parkoviště P+R, přitom jsme magistrátu předali řadu projektů na konkrétní parkoviště, ale postaveno nebylo ani jedno. Další, co se nepovedlo, je zmíněná poliklinika. Řekli jsme, že ji opravíme, a neopravili jsme ji. Práce postupují pomalu, protože budova je v katastrofálním stavu. Od doby, kdy ji postavili, už na ni nikdo ani nesáhl – nepočítám-li plastová okna. Navíc musíme čelit překážkám, jako je třeba památková ochrana – kvůli ní jsme museli od základů předělat stavební dokumentaci a požádat o nové stavební povolení. To vše rekonstrukci prodlužuje a prodražuje, a kolik to celé bude nakonec stát a zda nám přispěje třeba stát, to se bohužel těžko odhaduje…

A nepovedla se vám ani plánovaná přestavba Macharova náměstí…

Macharovo náměstí je podle mě hlavně nedorozumění. My se učíme participaci, podílení se lidí na tom, co chtějí změnit. Na Macharově náměstí lidé vyplňovali dotazníky a říkali tím, co chtějí jinak. Většina stála o to, aby došlo ke zbourání „barabiz- ny“ vedle kurtů. Kolega Martin Polách pro- to nechal vypsat architektonickou soutěž a paradoxně se ukázalo, že to byla chyba. Lidé stáli jen o kosmetickou změnu, my jsme to nepochopili, anketu vyhodnotili jinak a přišli rovnou s přeměnou. Soutěž nicméně ukázala několik směrů, kudy by se Macharovo náměstí mohlo vydat. Teď to spěje k tomu, že dojde ke změně podle přání lidí – přes porodní bolesti by tedy nakonec mohli být spokojeni skoro všichni.

A co si myslíte, že se povedlo?

Povedlo se nám uzavřít Key Investments a aspoň nějaké peníze z té černé díry zachránit. Vyřešili jsme Ledního medvěda. Ve výčtu podobných kauz by se dalo pokračovat, ale shrnu to stručně – co šlo, to jsme napravili, a to i přesto, že v některých případech jsme se museli soudit. Pod mým vedením ale Praha 6 neprohrála jediný soud. Potom jsme také udělali významný krok k tomu, abychom radnici otevřeli lidem.

Ale v čem konkrétně jste se otevřeli?

Radniční noviny jsme otevřeli spolkům. Pravidelně se scházíme, rozjeli jsme spolupráci na regulačních zásadách Šáreckého údolí, spolky pomáhaly s připomínkováním Metropolitního plánu, naplánovali jsme rozmístění měřičů znečištění ovzduší.

Několikrát jste byl kritizován osobně, třeba za inzerci v magazínu Playboy…

To byla souhra pochybení ze strany několika lidí a zejména ze strany mé, že jsem si nezkontroloval, jak se věci ve skutečnos- ti mají. Šťastný nejsem ani z toho, že mi po třech dnech ruply nervy po obsazení Šatovky squattery a dostal jsem se do konfliktu s jedním z nich, i když to řada lidí podpořila jako zcela pochopitelnou reakci.

Původně vás v koalici bylo pět, pak jste se zbavili Zelených a zbylo vám ANO, STAN a KDU-ČSL. Jací byli?

Osobně mám blízko ke STANu, stojí na stejných ideálech jako TOP 09 a rozumím si s nimi. I když mám někdy dojem, že STAN je trošku jako ODA, což byl spíš klub přátel politiky, o které se rádi bavili, ale převádění do praxe trochu drhlo. Z KDU-ČSL jsou v zastupitelstvu dva lidé, i oni mají podobné ideály, jen jsou trošku konzervativnější, dokonce jsem je kdysi i volil.

A také jste dříve volil Zelené, kterým teď nemůžete přijít na jméno…

Ano, je to tak, to ale byli podle mého úplně jiní Zelení, než jsou teď. Dnes kdybych je měl volit, tak by mi asi ruka upadla.

A jak se vám spolupracovalo s ANO?

Byl to sňatek z rozumu, ne z lásky a podle toho to také vypadalo.

V roce 2014 jste kritizoval utrácení předchozí koalice. Třeba vám vadily náklady na auta, chtěl jste šetřit s papírem, mluvil jste o tom, jak se pošta na magistrát bude vozit v batohu hromadnou dopravou... Vyšly vám tyhle plány?

Zrovna s tím papírem to dopadlo špatně, nepovedlo se přesvědčit všechny, aby si netiskli projednávané materiály. S batohem to také nevyšlo, byl to ode mě spíš nepoučený výkřik. Ale otevřete-li si jakoukoliv diskusi na různých sociálně-síťových partách, podobných a mnohdy i horších nepoučených výkřiků tam od celé plejády kan- didátů najdete víc než dost. Auta jsme zredukovali a pořídili jsme jeden elektromobil a jedno hybridní auto. Ušetřili jsme ale významně například na externích advokátních kancelářích, využíváme hlavně naše interní právníky a pomoc zvenčí potřebujeme jen výjimečně.