Renata Sabongui poskytla rozhovor deníku Právo o problematice nekvalifikovaných tělocvikářů v českých školách a o následcích, které to má na dětech.
Citace z rozhovoru jste si mohli přečíst v dnešním vydání deníku na titulní straně v článku: „Děti necvičí, tloustnou a v dospělosti se to snaží napravit. Často marně‟ od Jiřího Vavroně.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde:
Vzhledem k nízkému počtu hodin tělocviku ve školách je nemožné nabídnout aprobovaným tělocvikářům plný úvazek. Proto se velmi často stává, že tělocvik učí na základních školách třídní učitelka, nebo učitelka, která je pohybově zdatnější, protože učitele většinou na základních školách zřídka potkáme. To je ale kapitola sama pro sebe.
Varianta, že by mohli přijít pomáhat studenti tělovýchovy bohužel často není možná, právě z toho důvodu, že jejich hospitace je podmíněná dohledem kvalifikovaného pedagoga v daném oboru, který právě na školách chybí.
Dalším problémem také je velikost a vybavenost tělocvičny.
Bylo by zajímavé se zeptat rodičů: „Víte, kdo Vaše dítě učí tělocvik?“
Odborný pedagog-tělocvikář zná anatomii, ví, jak pomocí pohybu lze rozvíjet funkce pohybového systému a jeho řízení nervovou soustavou. Zná a umí naučit limity zátěžových režimů pohybového aparátu, které se nemají překračovat. Ví, jak pomoci pohybovému systému dosáhnout funkčního optima, aby se pohyb stal tím, čím má být. Mělo by se přispívat k harmonickému rozvoji dítěte.
Jednoduše řečeno: Tělocvikář ví, jak má dítě se svým tělem pracovat a vysvětlí dítěti, jak má se svým tělem pracovat tak, aby se pohybovalo správně a zdravě a rovnoměrně se tělesně rozvíjelo a nebálo se. Tím se předejde jak skolióze u dětí, kterou už mnoho dětí má, tak i fyzickým zraněním, které jsou důsledkem špatně protažených svalů a málo posíleného těla.
Pedagogové, kteří nejsou odborníci, většinou volí pouze míčové hry, které děti sice na čas zabaví, ale pohybově moc nerozvíjejí. Většinou tito pedagogové nevědí, jak s dětmi jinak cvičit.
Je dobré vědět, že motorický vývoj dítěte se ukončuje zhruba ve třech letech a jednoduše se pozná tím, že dítě umí přeskočit z jedné nohy na druhou tak, že v jeden moment jsou obě nohy ve vzduchu. Bylo by proto dobré zvážit začínat s odbornou pohybovou průpravou už ve školce, aby se toto podchytilo, udrželo a rozvíjelo.
Nejsou zvyklí na pohyb, až na výjimečné jedince. Pětileté dítě by mělo mít zhruba pět hodin pohybu denně. V to se počítá chůze, běh, hraní si venku. To je v dnešní době většinou nedostižný cíl. Mnoho dětí už odmala hodně sedí a věnují se pasivní zábavě. Je samozřejmé, že když je někdo potom nutí se hýbat, moc se jim nechce, protože jim to nejde. Dnešní děti se pořádně ani nepředkloní, natož aby udělaly kotrmelec. A co někomu nejde, moc ho to nebaví.
Naučit je, že pohyb je důležitou a samozřejmou součástí života. Poskytnout jim kvalitní pedagogy, kteří je umějí motivovat a správně rozvíjet, aby se jim pohyb stal opět přirozeností a radostí.
