Proč je stát vnímán občanem negativně?

Jedna z otázek dnešní konference zní, proč občané negativně vnímají právo, justici, potažmo stát?

Po roce 1989 jsme vybudovali demokratické instituce, žel za posledních 20 let se nepodařilo je naplnit obsahem, který by si zasloužily, abychom mohli mluvit o tom, že máme demokratické zřízení. Jsme na cestě je naplnit, ale jde to žel velice pomalu.

Na jedné straně potřebujeme silný a funkční stát pro chod společnosti, na straně druhé musí tento stát zasahovat do života lidí velice citlivě a obezřetně. K tomu nám mají pomáhat ústavou zaručená lidská práva, která mají omezovat moc státu. Vyspělost a kultivovanost státu se měří právě mírou intenzity zásahu státu do života jedinců, čím je intenzita státní moci v životě občanů menší, tím je stát vyspělejší a civilizovanější.

Budeme moci mluvit o demokracii, když stát bude ctít občany a jejich práva, když nebude veřejná správa arogantní a úřady a úředníci se nebudou chovat vůči občanům vrchnostensky.

Právo je v dnešní české společnosti podceňováno, neboť je často v praxi používáno pro oportunní zájmy. To, že právní normy mají obsahovat v sobě i morální kodex, se v podvědomí politiků, ale i občanů úplně vytratilo, a to vede k tomu, že dnešní právní kultura a právní vědomí české společnosti jsou na velmi nízké úrovni.

K tomuto stavu přispívají i někteří nejvyšší ústavní činitelé, kteří zpochybňují nebo popírají úlohu a postavení justice, které jí v demokratickém zřízení přísluší. Kdo tak činí, popírá v podstatě úlohu práva a tím právního státu.  Až na řídké výjimky, právní akademická veřejnost k těmto případům mlčí. Dělba moci je základní princip západní právní kultury a v našem státě je potřeba posílit autonomii justice a snížit vliv exekutivy na ní.

K důvodům, proč občané nemají velkou důvěru v státní instituce lze přičíst všeobecně rozšířenou korupci, klientelismus a často k této nedůvěře přispívá i právní amatérismus. Právní nepostihnutelnost politiků a státních úředníků též nepřispívá k tomu, že by občané věřili svému státu. Jedním z důležitých kroků v tomto směru je, aby náš parlament přijal nový služební zákon, který by odpovídal standardu obdobných zákonů v západní Evropě. Je třeba zavést a důsledně naplňovat hmotnou zodpovědnost politiků a státních a samosprávných úředníků.        

Česká justice a spravedlnost jako taková není v krizi, jen odráží stav naší společnosti. To samé lze říci o politické scéně, která je také jen odrazem úrovně dnešní české společnosti. V krizi je česká společnost. Nebude jednoduché vybřednout z této situace, již z toho důvodu, že o „krizi hodnot“ se mluví i v západní společnosti a její dopad postihuje i nás.

Přesto se nechci dívat jen negativně na naši budoucnost. Mladá generace, jako každá mladá generace, touží po ideálech a doufám, že je bude hledat. Je naší povinností mladou generaci vychovávat v duchu hodnot západní civilizace. Musíme podporovat vzdělanost a profesionalitu, a to nejen v právním světě, ale ve všech společenských sférách. Musíme pozvednout právní vědomí a právní kulturu, ale té předchází mravní obroda. Ta musí začít v rodinách, ve školách a i v mezilidských vztazích na všech úrovních, od pracovních až po soukromé. 

Současně je třeba vyžadovat od lidí, kteří dnes nesou zodpovědnost za věci veřejné, aby pracovali a žili v duchu mravních norem, se kterými se společnost identifikuje, přičemž je třeba vyvozovat okamžité konsekvence při jejich porušení a selhání.

Nejen média, ale společnost jako taková musí vyvíjet tlak na lidi ve veřejné sféře, kteří se zpronevěřují právním a morálním hodnotám.

Pokud nebude v naší zemi fungovat vedle politických a právních mechanismů pro očištění společenského a politického života také společenská angažovanost, nezmění se v naši zemi kvalitativně nic.