Důkazem, že populismus, ignorace a netolerance můžou pouze nahrávat a pomáhat extrémistickým nebo ultrapravicovým stranám, je situace ve Skandinávii. K tomu všemu není např. Švédsko připraveno na takový masový a rychlý příliv migrantů, kteří nepřicházejí pouze z válkou postižených oblastí (Sýrie), ale také z východní Evropy anebo jsou to Romové. A v neposlední řadě dochází ze strany některých skupin (a nepůjde o obyvatele válkou postižených oblastí) k neužívání vstřícnosti hostitelské země.
Nebezpečí tkví právě ve vyvolávání strachu a nenávisti k určité skupině lidí, a to bez zjevného opodstatnění. Primárně se proklamuje, lživě, že všichni imigranti (bez rozdílu) jsou paraziti, zneužívající sociální systém. Dále, že jsou nepřizpůsobivý a páchají povětšinou pouze trestní činnost nebo vyvolávají a účastní se násilných demonstrací. Pravdou je, že spíše uměle vyvolávána nenávist vůči přistěhovalcům, znemožňuje těmto lidem se vzdělávat a najít si práci, tj. integrovat se. Následně extrémistické skupiny vyvolávají násilné konflikty s odkazem, že příčinou všeho zlého a tím i škod na majetku a na životech (po demonstracích) jsou nikým nechtění azylanti. K tomu všemu se permanentně opakuje, že za nepříznivou ekonomickou situaci v zemi, a tím i za vysokou nezaměstnaností, stojí právě imigranti a „měkká“ sociální politika státu.
Zjednodušování a malá razance státu proti těmto extremistickým a ultrapravicovým skupinám může být v blízké budoucnosti rozbuškou. Jakýkoli projev xenofobie nebo rasismu by se neměl tolerovat. Jakékoli projevy nesnášenlivosti proti jiné skupině lidí, sic pod rouškou svobody projevu nebo politického názoru, jsou v demokratické společnosti absolutně nepřijatelné. Je zřejmé, že některé politické strany v době volební kampaně do Evropského parlamentu si vzali za příklad ultrapravicové strany ve Švédsku nebo Dánsku. V tomto ohledu jde o velice špatné případy a dle mého názoru, nelze u nás tyto veřejné projevy tolerovat!
