Ministryně Marksová si stěžuje, že bylo odebráno z rodin téměř 4000 dětí kvůli týrání, zanedbávání a zneužívání, ale i kvůli zadluženosti a špatné sociální situaci rodičů. Týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí, jejichž případy sociální pracovníci řeší, přibývá. Ministryně Michaela Marksová mluvila o přesunutí části peněz z ústavní péče právě do včasné pomoci a následné podpory. Podmínkou podle ní bylo sjednocení péče o ohrožené děti pod jeden resort. Nyní se o ni dělí ministerstva práce, školství a zdravotnictví. Tento záměr se Marksové zatím nepodařilo prosadit. Nutno podotknout, že to je jedině dobře. Ona je totiž rukavička na straně MPSV, protože právě tam je nutné hledat rezervy v práci.
Odebírání dětí z rodin je nesystematické a MPSV v této oblasti hodně dluží. A to jak v prevenci selhávání původní rodiny, tak ve vypracování záchytného systému ze strany sociálních služeb pro integraci dítěte po návratu ze školského výchovného zařízení. MPSV nemá propracovaný systém prevence selhávání rodiny z čehož plyne právě to četné odebírání dětí z rodin a mnohdy nepromyšlené umísťování dětí do ústavní péče, kdy do ní nasměrují dítě, které by se mohlo zachytit třeba v pěstounské rodině a naopak se neustále pokouší do ústavní péče neumísťovat děti, které mají za sebou bohatou zkušenost s trestnou činností, přestože v ní nadále pokračují. Rovněž MPSV dluží systém práce s rodinou po odebrání dítěte v rámci její sanace, aby se dítě mohlo pokud možno co nejdříve do původní rodiny vrátit. MPSV také postrádá systém rané péče ve smyslu terapeutických intervencí zaměřených na sociálně rizikové rodiny, jako jednu ze složek preventivní péče v raném věku dítěte.
Na místo záslužné systematické práce na zalátání děr v systému, jenž je plně v gesci MPSV, vymýšlí fantasmagorické metodické předpisy pro kurátory, kteří se za jejich existenci právem stydí.
Mrzí mne, že vláda při schvalování materiálů předkládaných MPSV „skáče na špek“ jedincům zasazeným na MPSV či do Úřadu vlády, kteří o práci s ohroženými dětmi nemají ponětí (viz několik diletantských vystoupení ministryně Marksové) a prosazují řešení politická, která bourají osvědčený systém. Jejich kvalifikací je přitom pouze příslušnost k Úřadu vlády, MPSV, nebo vlivným neziskovkám, jejichž "odborníci" na cokoliv bez příslušné odbornosti postupně prolezli právě jak do Úřadu vlády, tak MPSV. Podle toho práce MPSV ve věci rodinné politiky také vypadá. Proto mne zaráží bezbřehé ambice paní ministryně směřující do jiných resortů, když nedokáže usměrnit ani ty své věrozvěsty bez jakékoliv zkušenosti, často i se svojí rodinou.
Jiří Pilař, TOP 09 Praha 11
