Někteří se diví, že se politici diví. Paní ministryni Válkové se povedlo politické faux pas par excellence. Čechům se za protektorátu podle slov paní ministryně zas tak moc nedělo. Ale dělo, paní ministryně! Jako osmiletý kluk jsem sice ještě žil ve svém dětském světě, ale přesto si dodnes pamatuji na podivné ráno 21. srpna 1968, kdy rodiče jen zklamaně říkali, že všechno je v háji. A to o likvidaci republiky a národa nešlo. Jaké muselo být zklamání Čechů, když uřvaný psychopat, génius zla ze sousední země během několika měsíců zničil jedinou demokracii ve střední Evropě? Dokáže si vůbec někdo představit atmosféru v národě, jemuž, kromě vybraných jedinců, byl rýsován osud likvidace?
Paní ministryně, nevím, zda by Vás za nešťastný výrok nevyprovodili, ale pokud nikoli, v rámci připomínek květnových událostí roku 1945 se každoročně koná pietní vzpomínka na střelnici v Kobylisích. Vysocí ústavní činitelé a zástupci parlamentních stran se této akce pravidelně účastní. Zkuste tam zajít. Byl jsem tam dvakrát či třikrát. Slyšel jsem tam formální projevy, dokonce se jednou nápadně rovnou tři shodovaly. Zvědavost mně nedala a našel jsem je v encyklopedii na webu. Ale k realitě hrůzy mě přiblížila vzpomínka jednoho z pamětníků oné doby. Popravy se konaly v noci za řevu motorů, aby obyvatelé Kobylis neslyšeli střelbu. Z aut byly vyvlékány a před hlavně pušek stavěny často i mladé dívky, zděšené hrůzou z blížící se smrti. Volaly a prosily o pomoc svoje maminky. Paní ministryně, opravdu se zase tak moc nedělo? Běžte to nedění vysvětlit do Lidic, Ležáků, běžte ho vysvětit ne těm mrtvým, těm už je to jedno, ale jejich blízkým, kteří s traumatem žili či žijí po zbytek života. Pokud byste některé z těchto míst navštívila, určitě byste se podobného výroku nedopustila.
Jak jsem sledoval reakce na sociálních sítích a webech, někteří se s Vámi vypořádali velice rázně. Ale ty komentovat nechci. Ale zazněly i jiné názory – nechme tehdejší události historikům. Tak to ani náhodou. K politické výbavě každého slušného politika musí patřit alespoň základní hodnotové ukotvení – nelze popírat holokaust, nelze přepisovat dějiny zla, nelze se chovat necitlivě k jakýmkoli národnostním či jiným komunitám..atd. Je mně jasné, že každému politikovi občas něco ujede, ale jsou věci, které prostě ujet nesmí.
Velice si vážím Vaší profesní erudice. Proto je Vaše vyjádření pro mě zklamáním. Kdo mě naopak nepřekvapil je Váš předseda Babiš. Místo omluvy a prosbu o toleranci přešlapu rovnou zaútočil na redaktora, který s Vámi vedl rozhovor. Asi ve svém agrofertím světě nechápe, že ne všechno je o byznysu a že ne každý musí nutně pro někoho pracovat. Občas má někdo „jen“ názor, a ten nepřetavuje ve svůj profit. Občas naopak za svůj názor tratí.
Váš názor není jediný, ze kterého mě poslední dny ve Sněmovně zamrazilo. Stačí připomenout diskuzi kolem novely zákona o pobytu cizinců, či kolem dění na Ukrajině.
