Když v polovině března tohoto roku premiér Sobotka prohlásil, že na výstavbu nové české ambasády by se daly použít peníze z prodeje Lobkovického paláce, kde sídlí velvyslanectví Spolkové republiky Německo, nikomu to nepřišlo nijak zvláštní. Přece jen Němci o tuto kulturní památku jeví zájem dlouhodobě. A jejím prodejem bychom získali nejen dostatek peněz na svoji novou ambasádu, ale také lukrativní pozemek, přislíbený německou vládou. Nad čím se už ale nikdo nepozastavuje, je fakt, že ta samá ČSSD ústy Lubomíra Zaorálka a Milady Emmerové hřímala proti prodeji paláce. A to v době, kdy byla u moci vláda Petra Nečase, která chtěla palác prodat ze stejných důvodů. Když Milada Emmerová hlásala, že „příště budou chtít Hradčany“, tak sociální demokraté v rámci své opoziční politiky nulové tolerance shodili i návrh, který nyní sami prosazují. Je to klasický příklad přístupu, kdy socialistická (o komunistické ani nemluvě) opozice kritizovala vše, z čeho mohla politicky profitovat. Tato populistická politika, založená na průzkumech veřejného mínění a tomu přizpůsobeném přístupu, dostane naši zemi nevyhnutelně do spirály nesplnitelných slibů, kdy se strany budou předhánět v tom, která nabídne více návrhů poplatných přání lidu.
A socialisté toto politikaření nejhoršího druhu předvedli před pár lety i v opačném gardu: v případě socialisty tolik tepaného a proklínaného plánu výstavby radaru v Brdech. Projekt odstartovala vláda ČSSD před nástupem pravice v roce 2006. Potom se však dostala do opozice a najednou se v jejích řadách vyrojili samozvaní ochránci míru, kteří v čele s jejím předsedou prokázali stejnou názorovou nekonzistentnost, jakou nyní předvádí znovu Bohuslav Sobotka a jeho ČSSD.
25.3.2014 Lidové noviny Strana 9 Názory
