V případě zvolení do Senátu PČR byste chtěl působit v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, důstojně reprezentovat ČR a hájit její zájmy na mezinárodní úrovni. Jak konkrétně?
V rámci svých přednášek na univerzitách i výzkumu se dlouhodobě věnuji tématům, jako je globalizace, americká zahraniční politika, Čína, Asie a celkově mezinárodní vztahy. A hlavní mezinárodní jazyk – angličtina – je mým běžným pracovním jazykem, úplně stejně jako čeština. Takovýto typ znalostí považuji za první podmínku, aby senátor působící v zahraniční politice mohl jednat s představiteli různých zemí světa a byl jim důstojným partnerem, kterého budou respektovat a se kterým budou „na stejné vlně“. Kromě oficiálních jednání jsou v diplomacii nesmírně důležitá neformální setkání u večeře či při sklenici piva a tady neschopnost komunikovat bez tlumočníka či zahraničně-politických poradců znamená v zásadě diskvalifikaci. A za druhé – domnívám se, že na rozdíl od řady českých politiků chápu správně, jak je z dlouhodobého pohledu potřeba hájit české národní zájmy. Toto téma by si zasloužilo výrazně víc prostoru k vysvětlení, tak alespoň ve zkratce: musíme vyvíjet maximální úsilí, abychom i nadále udrželi Českou republiku jakožto součást Západu. A toto platí o to víc, že se nacházíme ve velmi nestabilním prostoru střední Evropy. Bylo by to komické – kdyby to nebylo v první řadě smutné a hlavně nesmírně nebezpečné – jak naše směřování na Západ a ostražitý postoj vůči Rusku zpochybňují nejčastěji lidé, kteří nikdy nebyli ani v USA, ani v Rusku a o těchto zemích toho vědí z první ruky minimum. Toto je jev, který se bohužel od dob Masaryka příliš nezměnil a je potřeba mu argumenty a neustálou obhajobou západního demokratického modelu nadále čelit. V Senátu bych měl proto zájem stát se členem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a výše naznačeným tématům se aktivně věnovat.
Co vám nejvíce vadí na současné zahraniční a bezpečnostní politice vlády? V čem je jiná, než byla v minulosti?
ČR má pouze 10 milionů obyvatel, a tudíž nemůžeme mít ambice sehrávat na mezinárodní scéně tak důležitou roli, jaká přísluší výrazně větším státům. Na druhou stranu v době po roce 1989 jsme získali mezinárodní kredit a částečně až výjimečné postavení země, která má propagaci lidských práv jakožto jeden z hlavních cílů své zahraniční politiky. A tento kredit současná vláda bohužel značně poškodila a je namístě to co nejdříve napravit. Naděje, že např. poklonkování komunistické Číně přinese naší zemi blahobyt, jsou naprosto nereálné. Rozhodně neprosazuji, abychom se z pozice malé středoevropské země osamoceně snažili za každou cenu kritizovat či snad izolovat Čínu nebo Rusko – to ani nejde. Nicméně na základě svých dvacetiletých zkušeností se studiem čínsko-amerických vztahů a obecně čínské zahraniční politiky vím, že lze skloubit obě polohy – totiž spolupráci v oblasti obchodu, kultury apod. a zároveň rozumnou kritiku jevů, které podle nás do moderní demokratické společnosti nepatří. Od země s tradicí Charty 77 a Václava Havla se toto koneckonců očekává, ať již ze strany Moskvy, Pekingu či dalších – od Kuby po Barmu. Naopak snahou se zalíbit např. čínským vůdcům za každou cenu u nich získáme nanejvýš image slabochů a zbabělců, což je hodně špatná pozice pro vzájemně výhodné vztahy a dlouhodobě nám to žádné ekonomické výhody nepřinese.
Je tím největším bezpečnostním rizikem pro Česko Islámský stát a uprchlíci, kteří před islamisty prchají? Případně, co nás nejvíce ohrožuje?
Islámský stát i tzv. uprchlická krize jsou do budoucnosti i pro ČR nepochybně velkým rizikem, ač zatím nikoliv bezprostředním. Podle mě nás v této konkrétní souvislosti i z celkového pohledu ohrožují hlavně dvě věci. Krátkodobě to jsou extrémní reakce na extrémní situace, kdy vidím jako velké riziko jak absurdní představy, že můžeme řadu problémů jednoduše vyřešit izolací Evropy, tak naivní představy z druhého pólu společnosti o tom, že Evropa je schopna a povinna přijmout jakékoliv množství uprchlíků, či víru, že všechny možné formy islámu jsou snadno slučitelné s našimi tradičními evropskými hodnotami. Dlouhodobě nás, celou Evropu a koneckonců i celý svět podle mě nejvíce ohrožuje oslabení víry v liberální demokracii jakožto nejlepšího dostupného modelu správy věcí veřejných, což je do značné míry způsobeno dopady ekonomické krize po roce 2008.
TOP 09 nešetří kritikou zahraniční politiky, kterou prosazuje Miloš Zeman. Co byste od prezidenta v tomto směru očekával?
Aby se přestal chovat jako poloviční agent Východu a začal prosazovat opravdové zájmy Česka. Ale co čekat od člověka, který např. sleduje zprávy o tureckém vojenském puči na Russia Today neboli Kremlem placené propagandistické televizi prosazující ruské národní zájmy.
Rád byste ale také v Senátu využil svých zkušeností z lokální politiky v celé řadě domácích témat. Prozradíte nám, o jaká témata se jedná?
Jakožto zástupce starosty Prahy 11 mám na starosti školství, kulturu a sport. Zejména vzdělávání patří mezi oblasti, které budou do budoucna rozhodovat o úspěších či neúspěších Česka – jak na domácím poli, tak tváří v tvář mezinárodní ekonomické konkurenci a zahraničním krizím. Přitom zrovna ve školství je mnoho prostoru ke zlepšování. Dále se jedná např. o oblast dopravy a rozvoje infrastruktury. V neposlední řadě je to obecnější téma, kterým je role nezávislých médií jako hlídacího psa demokracie a důležitost vlády práva. Až příliš mnoho politiků z různých hnutí – ať již na lokální, či národní úrovni – si demokracii představuje jako Hurvínek válku a domnívá se, že když někdo získá značný počet hlasů ve volbách, tak si v politice může dělat, co chce, pravidla nepravidla. I po 27 letech od sametové revoluce je mezi námi bohužel příliš málo opravdových demokratů.
A co považujete za prioritní z pohledu regionálních problémů obvodu, v němž kandidujete?
Co nejrychlejší dostavbu Pražského okruhu v jihovýchodní části Prahy, aby skrz náš volební obvod přestaly úplně zbytečně projíždět tisíce kamiónů denně, jak se tomu nadále bohužel děje. Proto ze všech sil podporuji stavbu 511 mezi dálnicí D1 a Běchovicemi, která má jako jediná šanci být dokončena v řádu roků, a ne desetiletí. S dopravou souvisí i nedostatek parkovacích míst v mnohých částech našeho obvodu. A v neposlední řadě je nutné zajistit pro všechny děti dostatek míst v mateřských a základních školách v rozumné vzdálenosti od jejich bydliště, což se ne všude daří alespoň v takové míře, jako např. u nás na Praze 11.
Jak vidíte své šance na úspěch? Přeci jen v posledních volbách strana ztratila v řadě měst počet křesel v zastupitelstvech a v horní komoře nezískala jediný mandát.
V politice prosazuji věci, o kterých jsem přesvědčen, že jsou pro dobro nás všech, a ne sestavené čistě pro maximální volební výsledek. Zbytek je již v rukou voličů.
Proč by vám měli dát voliči přednost?
Nejsem zatížen předlistopadovou érou a většinu svého života se snažím využívat všech možností a příležitostí, které nám sametová revoluce přinesla – a že jich není málo. Odkaz roku 1989 – tedy hlavně nezředěnou demokracii a jednoznačnou příslušnost Česka k Západu – jsem připraven hájit i v Senátu. Zároveň mám již něco „odpracováno“ na lokální úrovni ve čtvrti, kde jsem vyrostl a která je domovem mým i mé rodiny. Proto si troufám tvrdit, že Praze 11 i celému senátnímu obvodu č. 19 a potřebám jeho obyvatel jakožto místní občan a zástupce starosty Prahy 11 rozumím. A zejména v dnešní nestabilní době se domnívám, že Senát potřebuje co nejvíce členů, kteří „myslí globálně a jednají lokálně“, což je jedním z mých životních kréd, která se snažím co nejlépe naplňovat.
