Hlasování možná fatální, bomba ale tiká i na Ukrajině
Ministři vnitra zemí EU silovým hlasováním prosadili rozhodnutí o povinných kvótách pro rozdělení běženců. Leckdo by z věcného hlediska vlastního přijetí běženců o tragédii pro naši zemi nemluvil. Několik tisíc uprchlíků je naše země schopná přijmout a podrobit je azylové proceduře. Jenže, samotné rozhodnutí následují konsekvence, které mohou znamenat konec snu o sjednocené a harmonické Evropě. Více než kdy jindy se ukazuje, jak pro každého národního politika je bližší košile než kabát. Postup Polska znamená pro tuto chvíli konec důvěry v institut višegrádské V4, chápání Evropské unie jako tolerantního společenství, které stojí na bázi dohody, je to tam. Nejsem si jistý, zda si včera razantně hlasující ministři vnitra uvědomují, že možná nastartovali krizi sjednocené Evropy. Důvěra v EU dlouhodobě klesá a v mnoha zemích se stále více prosazují protiunijní strany a hnutí. Za této situace je rozhodnutí ministrů vnitra velkým dopingem pro tyto síly.
Evropská unie při řešení migrační krize ukazuje až trestuhodnou neschopnost cokoli reálného podniknout. Bruselské byrokracii ani tváří v tvář stěhování národů nedochází, že tentokrát už nejde o zakřivení banánů, nebo tisíce jiných nesmyslných norem a nařízení. Nyní už jde o základní zájmy jednotlivých členů EU i celé unie.
Národy a jednotlivé skupiny více i méně zoufalých lidí se daly do pohybu před bezmála dvěma roky. Co EU učinila doposud? Prakticky nic, co by proud migrantů zastavilo. Frontex je nefunkční, peníze na ochranu hranic Schengenu pro Itálii a Řecko mizí kdoví kde. EU měla nejméně dva roky na vytvoření efektivní migrační politiky. Tento čas byl zbytečně promrhán.
Vůbec nezávidím naší vládě. Pokud nyní nevyčerpá všechny možnosti odporu proti včerejšímu rozhodnutí ministrů vnitra, zajisté z toho udělá někdo z domácí politické scény téma. Mám na mysli podání žaloby, jak avizovalo Slovensko. Rozhodování je o to těžší, že na Ukrajině tiká uprchlická bomba. Do pohybu může dát až 4 milióny lidí eskalace a rozšíření konfliktu na východě země, její ekonomický krach, nebo změna politických poměrů. Posledně zmíněná možnost asi tiká nejsilněji. Po nějaké době může dojít k únavě lidí a hledání naděje na opačné straně, než po Majdanu. Rusku nyní „stačí“ napomáhat udržení Ukrajinské mizérie. Případné zástupy běženců z Ukrajiny by, na rozdíl od dnešních, měly zřejmě cílovou stanicí Polsko, Slovensko a ...Česko. Už proto by česká vláda měla rychle změnit priority svojí politiky, než bude pozdě.
František Laudát, TOP 09