Ráda bych dnešní článek věnovala tématu, které aktuálně trápí mnoho maminek malých dětiček. Od nedávna je možné si vybrat tzv. zrychlenou formu rodičovské dovolené pouze na dva roky. Ale jen těžko se pak řeší trable s péčí o dítě, které ještě není zralé do školky, tedy je mladší 3 let a pokud matka nebo otec nemají už rodiče v důchodu, tak je nemožné pro dítě najít jiné, než poměrně nákladné hlídání v soukromých jeslích nebo přímo chůvičku.
Zajímavě téma popisuje například níže uvedený článek:
http://www.penize.cz/rodicovstvi/42859-dvouleta-rodicovska-dovolena-bez-jesli-jen-pro-bohate
V této době se v „třináctkovém“ časopise Stop objeví názory všech zástupců politických stran obsazených v Zastupitelstvu MČ Prahy 13 na téma školy a školky. Ale jak to, že není téma rozšířené také o jesle. Ve vyspělé Evropě je velmi běžné, že existují státní instituce srovnatelné se školkami, které se umí postarat již o děti mladší tří let. Názory na to, kdy mají děti začít navštěvovat pravidelně větší kolektiv a odpoutat se částečně od rodičů a hlavně matky se velmi různí a v Čechách stále ještě zůstává velmi silně zakořeněný dojem, že dítě by do 3 let mělo zůstávat s matkou. K tomuto bych se ráda podělila se svými zkušenostmi, jako matky dvouletého syna, který má kvůli mým pracovním aktivitám už zkušenosti jak s chůvičkou, tak s jesličkami.
Samozřejmě, že můj malý syn je úplně nejraději nyní ještě se svými rodiči, maminka a tatínek jsou pro něj jistota a to, co ze světa zná nejlépe. Ve školce ale už po pár minutách vždycky zjistí, že je mezi dětmi neustále co nového objevovat, že má okolo sebe spoustu kamarádů, kteří ho inspirují k aktivitám, které jeho rodiče umějí předvádět jen v omezené míře a méně přirozeným způsobem. Dětská hra, je dětská hra a žádný dospělý ji nemůže nahradit.
Na mém synovi je vidět, že pobyt mezi jeho vrstevníky mu často dělá velkou radost a ke svému životu společnost dětí prostě potřebuje a to už nyní, ne až ve třech letech.
Vzhledem k tomu, že počet jesliček v České republice klesl od roku 1991 z tisíce na pár desítek, tak nám nezbývá, než situaci řešit tak jako jiné maminky ve stejné situaci, platit za soukromé jesličky a chůvy velké peníze.
Ráda bych tímto článkem poukázala na nutnost myslet také na maminky mladších dětí, které se rozhodly pracovat, rozhodly svému dítěti nabídnout společnost svých vrstevníků dříve, než předepisují nějaké zvyky a psychologické poučky, a které jsou defacto systémem odsouzeny buď k volbě tříletého „vykolejení“ z pracovního procesu, nebo k drahým platbám soukromým subjektům.
Nepovažuji se kvůli svému rozhodnutí vrátit se do práce za matku macechu a ani se nedomnívám, že bych kvůli tomu byla svému synovi méně odpovědným a milujícím rodičem. Také nevěřím, že mé rozhodnutí do budoucna nějak „zkazí“ moje vztahy s mým chlapečkem stejně tak jako já jsem kdysi trávila svoje dětská léta v jesličkách a přesto svoje rodiče mám velmi ráda a máme skvělé vztahy, tak si nemyslím, že by chození do jeslí nějak zásadně negativně ovlivnilo moje dítě.
Maminky, které máte podobný nebo i jiný názor, budu ráda, když rozpoutáme diskusi a ukážeme, že možná více než další školku, potřebujeme na Praze 13 konečně nějaké dobré jesle.
Lenka Kotková
