Zprávu o vyhlášení Výtvarně architektonické soutěže na smuteční síň řepského hřbitova jsem přivítal s pocitem, že se konečně věci pohnuly správným směrem. O to bolestivější bylo mé prozření po shlédnutí soutěžních podmínek.
Přesto, že Česká komora architektů nabízí manuál pro vypisování soutěží, rada naší městské části zvolila postup vlastní. Bohužel, postup zcela neregulérní. Poté, co byla Česká komora architektů na tuto situaci upozorněna, vydala vlastní stanovisko a vyzvala architekty, aby se soutěže neúčastnili.
Protože se v tomto oboru pohybuji, vnímám sám řadu nedostatků. Zaměřil bych se na tři, o kterých si myslím, že jsou nejzávažnější a zaroveň spolu úzce souvisí.
Prvním problémem je velmi krátká doba od vyhlášení soutěže do odevzdání návrhů, která byla zkrácena na pouhý jeden měsíc. Minimálně totiž musí být 6 týdnů z důvodu naplnění podmínek rovného zacházení a rovného přístupu k informacím pro všechny, přičemž z vlastní zkušenosti vím, že se běžne používá časové rozpětí delší. Ruku v ruce s tím jde nízká propagace soutěže, což pravděpodobně spolu s ostatním zapříčiní nízkou účast soutěžících. Za nejkritičtější pak považuji samotné složení poroty. V sedmi člené porotě zasedlo všech sedm radních městské části. Není v ní zastoupen žádný odborný a nezávislý člen. Přitom odborných, nezávislých členů by měla být nejen u architektonických soutěží většina.
Celou věc podtrhuje fakt, že rada soutěž naplánovala tak, aby proběhla v období mezi řádnými zasedáními zastupitelstva. Oprávněné dotazy z řad opozičních zastupitelů a občanů zůstanou nezodpovězeny.
Co řící závěrem, buď sebevědomí radních dospělo do té míry, že ztratili poslední zbytky sebereflexe a myslí si, že všemu rozumí natolik, že jsou schopni odborně a nezávisle posoudit soutěžní návrhy anebo jsme my všichni ostatní pouhými kašpárky v jednom velkém divadle s již předem domluveným koncem . . .
Michal Štěpař
