Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze říci, že šlo o úspěšné období? Je dobře, že prezidentem se stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg? Co by dnes bylo v Česku jinak?
Ode mne nikdo nemůže čekat nic jiného, než že odpovím, že Karel Schwarzenberg by byl nepochybně takovou hlavou státu, kterou bych si opravdu přál. Prezidentský úřad by jistě neztratil svoji důstojnost, prozápadní orientace by byla zachována a pokračovala v tradici české zahraniční politiky v podobě ochrany lidských práv, která byla snad jedinou srozumitelnou značkou České republiky ve světě. V Evropě i v USA by měl náš prezident otevřené dveře, nemusel by si to vynahrazovat cestami do Pekingu či Moskvy s krtečkem v ruce, neschvalovaly by se zákony na povel prezidenta a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.
Voliči však rozhodli jinak a v demokracii nezbývá nic jiného, než tuto volbu respektovat. To však neznamená, že by člověk nemohl kroky prezidenta Zemana kritizovat či upozorňovat na mnohá nebezpečí, která od současné hlavy státu plynou.
Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států, rovněž jel do Číny. Co z jeho „východní“ politiky lze chválit a co ne? Dle expertů zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu. Je to dobře? Je něco, co se mu v oblasti vztahů s někdejším SSSR a Čínou nepodařilo, byť o to sám stál?
Mnoho lidí říká, že je to vlastně jedno, kam prezident jezdí a že i řada západních politiků jezdí do Číny a do jiných nedemokratických režimů. Mají nepochybně pravdu. Obrovský rozdíl je ale v tom, že oni jsou také často zváni do Washingtonu, Paříže, Berlína či Londýna a pokud přijedou do Číny, tak se tam nijak neplazí po kolenou, jak to naše hlava státu s oblibou dělá. Naše hlava státu jezdí naopak hlavně do Číny a Moskvy a ještě na akce, kam žádná jiná hlava státu Západu nejede.
Jsem přesvědčen, že i pro Čínu i Rusko je daleko srozumitelnější zásadový postoj, než poklonkování se zdravicí – přijel jsem se k vám učit, jak stabilizovat společnost. Navíc si nejsem jistý, zda šaškování s krtečkem v náručí či přítomnost na vojenské přehlídce nedemokratického režimu, nějak zásadně pomůže české ekonomice. Pokud vím, tak zatím velké investice u nás rozjela Čínská republika na Tchajwanu, nikoliv Čínská lidová republika. Ale mohu se pro příští roky mýlit. Pro mě je ale otázka lidských práv neobchodovatelným artiklem, vnímám však, že to takto mnoho politiků u nás, zejména těch vládních, nevnímá. Tak to zkrátka je, bohužel.
Islám, imigrace, Islámský stát... Zde prezidentův hlas zní jasně: Odmítá přijímání muslimských uprchlíků, Islámský stát srovnává s nacismem, vybízí k ostraze hranic před imigranty. Liberální komentátoři tvrdí, že se podbízí xenofobním pudům české veřejnosti. Postupuje v tomto tématu Zeman správně? Má šanci zlepšit si u české veřejnosti ratingy popularity skrze hraní na tuto notu, či dokonce výrazně posílit svou pozici? Kterými výroky v oblasti imigrace a islámu spíš prospěl a kterými spíše uškodil?
S tím, že je Islámský stát hrozbou, nelze než souhlasit. Stejně tak i s tím, že Evropa nemá dost síly a odhodlání na společnou ochranu vnějších hranic. Zásadně ale nesouhlasím s prezidentovým populistickým výrokem na rozmístění armády na našich hranicích. Prezident by měl spíš takové nápady kritizovat a vysvětlovat občanům, že je to hloupost, která nic neřeší. Prezident se naopak svými populistickými výroky nehorázně podbízí a využívá k tomu obav z uprchlické krize velké části naší společnosti. Představa, že se všichni v Evropě na svém písečku zamkneme a tím vyřešíme největší uprchlickou krizi 21. století, je iluzorní.
"Kunda sem, kunda tam...", "Vláda zkurvila služební zákon." Jistě si pamatujeme prezidentovo rozhlasové vystoupení, po kterém pedagogové namítali, že prezident kazí děti. Zeman se hájil, že šlo o citace. S odstupem doby: Pomohlo toto extempore Zemanovi, nebo si jím uškodil? Je zde názor, že podobnými kroky prezident utvrzuje své pevné jádro...
Pravdou je, že v páté cenové skupině se takový slovník skutečně používá. Je otázkou, jestli by jej měl používat prezident republiky. Hulvátský slovník naší hlavy státu je však dnes asi to nejmenší, co mi u prezidenta vadí. Kdyby to bylo jen to, tak to bych slavil.
Vrávorání nad korunovačními klenoty, kauza Peroutka, výroky o zdravotně postižených či slova, že 17. listopadu nešlo o masakr. Zeman zkrátka umí zaujmout. Jak vidíte tyto jednotlivé ,,případy“ a doplnil byste případně nějaké?
U současné hlavy státu nikdy nevíte, pod jakým vlivem v dané chvíli je, zda-li pod vlivem nedotknutelných lidí kolem sebe na Hradě, nebo pod vlivem ještě jiným, nebo pod oběma vlivy najednou. Na druhou stranu si nemyslím, že by řada výroků nebyla cíleně promyšlena. Prezident Zeman moc dobře ví, co si velká část společnosti myslí a chce slyšet, tak to říká.
Pokud jde o Zemanovu popularitu, utrpěla jak po ,,lánském puči“, tak po zmíněném vulgárním vystoupení. Ale později se začala zvedat, což je i současný trend. Každopádně, zakotvuje se někde lehce nad padesáti procenty. Je dle vás Zemanův cíl mít co nejvyšší popularitu, nebo mu stačí to ,,něco“ nad padesát procent? Za Havla i Klause měl prezident zpravidla podporu vyšší.
Naše hlava státu je přesvědčena, že je nejpopulárnější ze všech. Nějaké průzkumy ji nerozházejí.
Miloš Zeman dlouhodobě nemá rád novináře, novináři zase nemají rádi Zemana. Kdo za tento vztah může? Jsou novináři na prezidenta zbytečně zlí, nebo jen chrání Česko před jeho, jak naznačují, poklonkováním Rusku, buranstvím, xenofobií a podobně? A jak reagovat na Zemanovy výpady vůči České televizi a snahám jí škodit?
Myslím si, že to pramení již z dob Zemanova premiérování, kdy se o novinářích vyjadřoval, že jsou žumpa. Na druhou stranu téma Zeman je dnes některými novináři často využíváno k tomu, aby alespoň o něčem kriticky psali, když už zrovna nemohou nebo nechtějí psát kriticky například o vicepremiérovi vlády, který spolu s prezidentem patří k největším hrozbám polistopadové demokracie u nás.
"Nebudu fíkusem v koutě a úředníkem, co jen podepisuje," opakuje často prezident a jedná podle toho. Například odmítá jmenovat některé profesory, komentoval složení vznikající vlády a hlavně, bez ohledu na sněmovní většinu, jednu vládu sám stvořil. Zaslouží si jako přímo zvolený prezident Zeman víc svobody? Které kroky, kterými vybočil nad běžný rámec, mu lze schvalovat a které již ne? Má dojít k úpravě prezidentských pravomocí?
Nejsem zastáncem účelové změny ústavy jen kvůli jednomu člověku, který se zrovna chová tak, jak se chová. Vláda ale nemusí prezidentovi schvalovat například jeho zahraniční cesty jak na běžícím pásu. Stále jsme parlamentní demokracií, ve které za zahraniční politiku je odpovědná vláda, a ne prezident, třebaže je volený přímo.
Ať už je to jakkoliv, podstatná část české veřejnosti nemůže svého prezidenta ani cítit, a to už od voleb. Jde o liberálně založené voliče, bohatší voliče a o mládež. Co k tomu říci? Prezident je někdy častován výrazy typu „prase“, je mu vyčítán jeho vzhled, sklony k alkoholismu a kouření a jiné zcela osobní věci, kvůli kterým Zeman prý „neumí reprezentovat“. Je to zasloužené? A je správné kritizovat politika za takové čistě osobní záležitosti? Jak nahlížíte na mladé aktivisty, kteří proti prezidentovi demonstrují?
Frustrace z prezidenta Zemana je u mnoha lidí tak obrovská, že těmto demonstracím rozumím. Alkohol, cigarety či vzhled mi vadí nejméně.
Co vás naopak napadá, když vidíte jásající davy vítající prezidenta v regionech a když vidíte, že mimopražské obyvatelstvo prezidenta považuje za svého „tribuna“? Je to politicky správné, nebo jsou ti lidé pomýlení? Proč mají rádi zrovna Zemana?
To se zeptejte jich, aby vám to řekli, já jsem nikdy jásavě prezidenta Zemana nevítal.
Jak rozdělit na etapy a posoudit Zemanovo angažmá ve vztahu k vládě a parlamentu? Řeči o odvolání Nečasovy vlády, nastolení Rusnokovy vlády, pokus o odstavení Bohuslava Sobotky po volbách... Či případně, jaké jiné spory Zeman vedl a jak úspěšně?
Prezident Zeman nevede spory, on si zkrátka dělá, co chce. Vláda mu navíc vychází vstříc, schvaluje mu kontroverzní cesty do zahraničí. Sněmovna také schválila zákony či úřednickou vládu, kterou on právě chtěl a tak dál. Prezidentu republiky neříkají nic ústavní zvyklosti a jmenuje ministry i bez negativního lustračního osvědčení, přestože se tak do té doby nestalo. Prezidentu republiky dokonce nevadí a nedělá si nic z toho, že jeho nejvyšší úředník nemá dosud bezpečnostní prověrku, byť v jiných zemích by to byl obrovský skandál, nevadí mu ani to, když poplive například Ferdinanda Peroutku, aniž by k tomu měl sebemenší důvod.
Komu dle vás prezident v českém systému politických stran nyní fandí? Je to Babiš? Které politiky podporuje? Pokusí se ještě do konce svého mandátu uškodit Bohuslavu Sobotkovi, v rámci svých pravomocí? Mají jeho „koně“ v ČSSD šanci k návratu na výsluní? Či najde jiné spojence?
S vicepremiérem Babišem si očividně rozumí a nedivím se tomu. Nevidím ale do hlavy současné hlavy státu. To, že si jistě nenechá ujít příležitost, aby současnému předsedovi vlády nějak uškodil, to je zřejmé také.
Vratislav Mynář, Jiří Ovčáček, Hynek Kmoníček, Jan Veleba a jiní. Jak posoudit prospěšnost jednotlivých prezidentových blízkých pro něj samotného? Dává mu hradní aparát dobrý servis? Čí ostuda je, že prezident republiky a bytostný politik Zeman nemá vybudovanou svou prezidentskou stranu? Kdo by mu mohl pomoci to napravit, pokud to je ještě možné?
Ale on svoji stranu v Parlamentu má. Většina komunistů jej jistě volila, stejně tak řada sociálních demokratů a zástupců hnutí ANO a Úsvitu a řada dalších. Jaký servis poskytuje prezidentu republiky jeho aparát, nevím, ale určitě prezident Zeman poskytuje dobrý servis jim. Často totiž není zřejmé, jestli například takový kancléř Mynář je kancléřem prezidenta republiky, nebo jestli je Miloš Zeman kancléřův prezident, jinak totiž není pochopitelné, proč jej dávno neodvolal.
Čím se Miloš Zeman změnil od doby, kdy byl premiérem? Odpustil už „zrádcům“, kteří ho o prezidentský post připravili v roce 2003? Ve vší úctě k prezidentovi... Jak se na něm projevuje stárnutí?
Prezident republiky by měl dělat takovou politiku, která pevně ukotví Českou republiku v evropských a euroatlantických vazbách, a nikoli politiku, která se systematicky poohlíží po Kremlu a silné ruce východních oligarchů. Taková politika se dá dělat i ve vysokém stáří. Na věk bych tedy jeho excesy rozhodně neházel.
Jak Miloš Zeman asi využije druhou polovinu svého mandátu? Pojede na klidnější vlně, bude pouze vyčkávat na příležitost vstoupit do politiky v krizové situaci, nebo ještě zintenzivní své akce ve věci migrace, Ruska a Ukrajiny a podobně?
Myslím si, že se máme ještě na co těšit, myšleno ironicky, bohužel.
Nelze skončit jinak než úvahou, zda Miloš Zeman v roce 2018 znovu bude kandidovat do funkce prezidenta. Bude? A uspěje? Jací protikandidáti asi typově budou stát proti němu? Tomáš Halík, Jan Švejnar, někdo jiný? Jakým způsobem, s jakými tématy by volby mohl vyhrát?
Miloš Zeman je zkušený politik a bude své obdivovatele i odpůrce napínat do poslední chvíle. Můj názor je ale takový, že kandidovat znovu bude. Za prvé by byl prvním prezidentem ČR, který by byl v úřadě jen jedno volební období a pokud se nemýlím, tak spolu s Gottwaldem a Zápotockým vlastně v celých dějinách samostatného Československa a České republiky jediným, kdo nebyl prezidentem více než pět let. Za druhé jsem přesvědčen, že je tou funkcí natolik opojen a přesvědčen o své jedinečnosti a výjimečnosti, že bude chtít kandidovat znovu. Co se týče možných nástupců, tak se nedopustím stejné chyby, jaké jsem se dopustil po minulé volbě, kdy jsem po druhém kole tvrdil, že nakonec to nemůže být horší než období předchozího prezidenta. Hluboce jsem se mýlil. Vždy může přijít někdo ještě horší než jeho předchůdce. Proto nebudu říkat to, co někteří dnes tvrdí, že kdokoliv by byl lepší než současná hlava státu. Pro vyzyvatele bude těžké Miloše Zemana porazit, přesto jeden tip mám, ale dva a půl roku před volbou jej říkat nebudu.
Co prezident Miloš Zeman zanechá českému národu? Co byste napsal do učebnice dějepisu pod jeho jméno?
No, myslím si, že jsou dvě možnosti. Buď bude pod jeho ilustračním fotem, a to bych si opravdu přál, napsáno, že v roce 2018 skončilo trapných a ostudných pět let českých dějin, kdy na Hradě byl Miloš Zeman, který jako první prezident od listopadu neobhájil mandát a v pozadí budou vidět pánové Mynář a Ovčáček, kteří se zapsali do Guinnessovy knihy rekordů tím, že jeden nejdéle stále hledal dokumenty potřebné k získání bezpečnostní prověrky a druhý se nejdéle snažil najít neexistující text Ferdinanda Peroutky. Nebo jeho jménem budou učebnice dějepisu začínat s komentářem, že v roce 2013 začalo pro Českou republiku nové období, kdy se země opět přilnula více na východ a hlava státu začala jezdit více do Moskvy a Pekingu nežli do Washingtonu či Londýna. Děsím se té druhé varianty.
Zdroj: Parlamentní listy, 30. 8. 2015
