Ženíšek: Francouzi fandí fotbalu i politice

Do „kulturního“ roku 2015 bude plzeňská Alliance française vstupovat s novým prezidentem v čele. Tím byl letos v květnu zvolen plzeňský zastupitel a kandidát na primátora Ondřej Ženíšek. Nový prezident představil osobně francouzskou kulturu v neděli 7. září na Festivalu polévek, kde vařil cibulačku. 

Francouzská kultura je pro Čechy již tradičně přitažlivá. Ale jací vlastně jsou dnešní Francouzi, měl jste sám možnost je lépe poznat?

Ano, mezi Francouzi mám mnoho přátel. Studoval jsem francouzštinu na gymnáziu i na vysoké škole a jako student jsem strávil deset měsíců jako au-pair v Paříži. Staral jsem se o válečného veterána, který se na konci padesátých et zranil ve válce v Alžírsku. Později jsem díky programu Erasmus rok studoval francouzštinu paradoxně v Madridu. Díky tomu jsem se naučil i španělsky. A po ukončení vysoké školy jsem pracoval devět let ve francouzské firmě. Já mám Francouze rád, i když některé věci pro nás mohou být trochu nezvyklé nebo i úsměvné.

Například?

Řekl bych, že od Čechů se liší hlavně tím, že v sobě mají mnohem větší národní hrdost a uvědomění. Z našeho pohledu to může zavánět skoro až přehnaným nacionalismem. Je ale pravda, že my jsme v tomto směru zase naopak postižení hlavně komunistickým režimem, který mnoha lidem znechutil i národní symboly jako vlajku nebo hymnu. Od žádného Francouze jsem nikdy neslyšel, že by řekl na adresu své země cokoliv negativního. S trochou nadsázky jsem vždycky říkal, že se občas chovají, jako kdyby stále žili v době, kdy Evropě vládl král Ludvík XIV. a všude se mluvilo francouzsky.

Zná běžný Francouz Českou republiku?

V tom je rozdíl mezi Paříží a venkovskými oblastmi. Tamní lidé z venkova, např. bez vysokoškolského vzdělání, nemají zpravidla příliš vysokou úroveň všeobecných znalostí o zemích z postkomunistického bloku. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že netušili, kde přesně Česká republika leží, a pletli si ji s Čečenskem nebo státy bývalé Jugoslávie. Mnozí nemají vlastně ani potřebu cestovat mimo svou zemi, což je ale dáno i tím, že Francie má jak hory, tak moře. To je ale zkušenost stará 15 let a věřím, že to již dnes neplatí. Zejména po našem vstupu do NATO a EU. Na druhou stranu pro ně není problém například dojíždět sto i více kilometrů do práce, nebo kvůli zaměstnání bydlet přes týden mimo domov. Na francouzském venkově je mnohem vyšší nezaměstnanost než u nás, proto je každý rád, když nějakou práci sežene a je pak ochoten obětovat hodně, aby si ji udržel.

Zajímají se Francouzi o politiku?

Určitě jsou obecně mnohem více aktivní a mají větší zájem o veřejné dění než lidé u nás. S tím souvisí např. i to, jak často stávkují – tolik stávek není v žádné jiné evropské zemi. To sice neprospívá jejich ekonomice, ale na druhou stranu tato jejich vlastnost, schopnost nadchnout se společně pro veřejnou věc, je v podstatě pozitivní a v Čechách skoro chybí, což je škoda. Když v roce 2013 připravoval Sarkozy prezidentskou kampaň, strávil jsem tam týden na pozorování. Asi největším zážitkem bylo, s jakým nadšením veřejnosti se setkal jeho předvolební projev na prostranství, které se dá přirovnat k pražskému stadionu na Letné. Přijely davy lidí z celé Francie s vlajkami a nálada byla přímo euforická, jako při fotbalovém zápase.