Ladislav Svoboda
Generál Ladislav Svoboda (6. ledna 1893, Štěnovice - 13. listopadu 1952, Praha) byl český voják, hrdina protinacistického odboje a jedna z obětí komunistického teroru.
Za první světové války dosáhl hodnosti záložního poručíka a poté vstoupil do řad Československé armády. Jeho kariéra stále stoupala, v roce 1937 byl však těžce zraněn a lékaři mu museli amputovat levou nohu. Po německé okupaci odešel do výslužby, ale prakticky ihned se zapojil do protinacistického odboje. V dubnu 1944 byl i s manželkou zatčen a oba byli až do konce války vězněni. Major Svoboda byl podroben tvrdým výslechům, během kterých nic nevyzradil. Po osvobození Československa v roce 1945 se Svoboda vrátil k armádě, v letech 1945-1948 byl povýšen na plukovníka a obdržel řadu vyznamenání. Po únorovém převratu byl přeložen do výslužby. V roce 1951 byl plukovník Svoboda zatčen a ve vykonstruovaném procesu obžalován z vyzvědačství a velezrady. Státní soud v Praze jej i s kpt. Ženíškem odsoudil k smrti. Žádosti jeho rodiny o milost prezident Gottwald nevyhověl.
28. května 1992 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu ČSFR Ladislava Svobodu plně rehabilitovalo. Prezident Václav Havel mu in memoriam udělil hodnost generálmajora a medaili Za hrdinství.
Josef Kučera
Plukovník Josef Kučera (15. ledna 1916, Cerhovice – 14. listopadu 1952, Praha) byl český voják a jedna z obětí komunistického teroru.
Okupace ho zastihla v hodnosti poručíka. Opustil armádu a pracoval jako dělník ve výtopnách ČSD. 5. května 1945 byl opět povolán do Československé armády. 2. prosince 1950 byl coby štábní kapitán vyhozen z armády a ještě týž den zatčen. Ve vykonstruovaném procesu byl v červnu 1952 odsouzen k doživotnímu vězení, což bylo po odvolání státního zástupce změněno na trest smrti. Peníze, které mu rodina posílala do vězení, byly zabaveny na úhradu rakve.
Vyšší vojenský soud v Příbrami ho rehabilitoval a prezident Václav Havel jej v roce 1991 povýšil in memoriam na plukovníka.
Václav Ženíšek
Plukovník Václav Ženíšek (10. září 1917, Plzeň - 13. listopadu 1952, Praha) byl český voják a jedna z obětí komunistického teroru.
Před válkou byl příslušníkem Československé armády, po okupaci pracoval krátce jako úředník a posléze jako dělník. Na konci války se zapojil do Plzeňského povstání a začal znovu pracovat v armádě. V roce 1948 byl po únorovém převratu poslán nejprve na dovolenou, poté do výslužby. V jeho vždy příkladném hodnocení (1945-1947 velmi dobrý) se po nástupu komunistů objevilo nevyhovující se zdůvodněním: mylný politický postoj, neschopen důvěrné a tajné práce a nemá snahu rozšířit si vzdělání studiem Marxe a Lenina. V květnu 1952 byl kpt. Ženíšek zatčen, obviněn ze špionáže a velezrady. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k trestu smrti a 13. listopadu 1952 byl popraven.
4. září 1991 jej vojenský soud plně rehabilitoval. Prezident Václav Havel jej in memoriam povýšil na plukovníka.
Zdroj: Wikipedie
