Už šlapou slavné křimické zelí. Stejně jako před 150 lety

Modřínové kádě, krouhání i s košťály a hlavně zelí výhradně z okolí Křimic. Na těchto pilířích prý stojí specifická chuť oblíbeného křimického zelí, jehož sezona je právě v plném proudu.
Právě teď svážejí traktory z polí valníky vysoko naložené obrovskými hlávkami. Zelárna Jaroslava Lobkowicze jich od září do Vánoc zpracuje okolo půl milionu.

Za ohromného rachotu padají z korby na jednoduchý dopravník a mizí ve zpracovně. Výroba je stále převážně ruční. „Hlávky se musí očistit od vnějších lupenů a na to nikdo žádný stoj nevymyslí," říká vedoucí provozu Jaroslava Polesná.
Stejně jako před půldruhým stoletím, kdy tradice výroby kysaného zelí v Křimicích začala, se nakrouhané zelí také šlape. Kádě jsou přes dva metry hluboké. Každá zhruba dvaceticentimetrová vrstva se prosype solí a kmínem a nastoupí na ni dvojice dělníků v umytých bílých gumovkách. Je to dřina, boty se boří, je třeba i dvakrát nakročit, aby se noha z bílé hmoty dostala. Šlapáním dostanou z nakrouhaného zelí vodu a vzduch mnohem citlivěji, než kdyby používali mechanické pěchy.

Sezona začíná před polovinou září, sklizeň a zpracování běží zhruba do Vánoc. Zelí na poli vydrží i mráz, musí být ale do mínus šesti stupňů a hlávky nesmí zmrznout dvakrát. V kádích zelí zraje podle odrůdy zhruba od tří do šesti týdnů a zelárna jejich kapacitu naplní za sezonu dvakrát i třikrát. K šesti zaměstnancům přibývá touhle dobou až 25 brigádníků. Odbyt je hlavně v západních Čechách. Kromě stovek lidí, kteří jsou zvyklí přijet si pro syrové nebo kysané zelí přímo do výrobny, ho prodávají menší obchodníci - jak říká Jaroslava Podlesná - od Šumavy po Beroun.

Kdysi stávala křimická zelárna pod zámkem. Za socialismu ji přesunuli do bývalého pivovaru a ten získal spolu s dalšími nemovitostmi v roce 1994 v restituci rod Lobkowiczů. Zelí mají na 35 hektarech, rodinná firma ale pěstuje i další zemědělské plodiny a provozuje zahradnictví. V zelárně se Jaroslav Lobkowicz pohybuje často. „Víte, co já už jsem tu strávil času?" usmívá se, když ukazuje, jak se hlávky dostávají po dopravníku do zpracovny. Je to pro něj i relaxace? „Tady myslíte jenom na ty hlávky," přikyvuje poslanec a příslušník slavného šlechtického rodu.