Pospíšil: Pracuji na tom, abych si zasloužil pokračování v politice

Ještě v loňském roce patřil Jiří Pospíšil k nejpopulárnějším politikům v Česku. Pak i díky tomu uspěl ve volbách do Evropského parlamentu, začal v něm pracovat a sešel proto lidem z očí.

Oblíbený politik Jiří Pospíšil si uvědomuje, že poté, co se stal poslancem Evropského parlamentu, může jeho přízeň u tuzemských voličů slábnout. „Bylo by naivní si myslet, že když člověk pracuje v Bruselu a ve Štrasburku, udrží si dřívější pozici například v českých médiích. Ale doufám, že až se jednou udělá nějaká bilance mého působení v Evropském parlamentu, lidé uvidí, že to, že jsem jim sešel z očí, neznamená, že nic nedělám, ale že jen pracuji jinde,“ přeje si někdejší ministr spravedlnosti a bývalý krajský šéf ODS Jiří Pospíšil. Se stranou občanských demokratů se rozešel loni v lednu po svém neúspěchu na kongresu, když se nedostal do vedení ODS. Do voleb do Evropského parlamentu šel na kandidátce TOP 09 a Starostů.

* V Evropském parlamentu je celkem 751 poslanců. Nepřipadal jste si tam tedy po příchodu bezvýznamný?

To tak reálně trochu je a člověk si to musí přiznat. Pokud je tam jako nováček a ještě k tomu z menší země z bývalého komunistického bloku, pak je jeho pozice na startu mandátu víceméně nulová.

* Vadilo vám to?

Ne. Už před víc než rokem po odchodu z ODS jsem byl připravený se z politiky stáhnout. Nicméně nebudu zapírat, že asi každý, kdo se objevuje v novinách, má určité období přechodu, kdy ho trochu mrzí, pokud už to tak není. Ale tohle období bylo u mě relativně krátké. A svou roli nyní beru jako něco, co si musím odpracovat, abych si „zasloužil“ pokračování politické kariéry.

* Jak vypadají vaše kontakty nebo spojení s domácí politickou scénou? Mluvíte do toho českým politikům, nebo naopak oni do toho mluví vám a snaží se vás nějak úkolovat?

Úkolovat jsem se nenechal ani v době, kdy jsem byl v ODS a to byl jeden z důvodů mé neoblíbenosti u některých funkcionářů ODS, jako je například Marek Benda. Spolupracuji s TOP 09. Nejsem jejím členem, nechodím na stranické schůze. Několikrát do roka zajdu na jednání výkonného výboru TOP 09, abych informoval o dění v Evropském parlamentu. Ale nikdo mi neříká, pro co mám hlasovat a nemusím nikomu podávat hlášení.

* A vstoupíte do TOP 09?

Zatím to nechávám otevřené. Když jsem odešel z ODS, řekl jsem, že nechci rychle vstupovat do jiné strany. Nechtěl jsem, aby si někdo myslel, že jen přeskakuji z jednoho vlaku do druhého, který je pro mě možná komfortnější nebo rychlejší.

* Nevyčítají vám občas lidé v Česku, že jste odešel do Evropského parlamentu?

Zaznamenal jsem od některých lidí včetně svých studentů například výtky, že očekávali, že se budu podílet na reformě české pravice. Vysvětluji jim, že jsem souboj o reformu ODS prohrál. Ale tématu obnovy české pravice se nevzdávám, i když jsem teď mimo politické strany.

* Pokud jste se zmínil o prohře v ODS, připouštíte, že jste si ji mohl zčásti něčím zavinit sám?

Vždycky na tom člověk má určitý podíl. Ale nemám pocit, že bych udělal nějakou fatální chybu. Určitě si nemyslím, že jsem měl víc poslouchat straníky při reformě justice. Zpětně si říkám, že jsem možná měl být radikálnější a být vyhozen nebo „odejit“ dřív.

* Takže jste svého odchodu z ODS později nelitoval?

Nelitoval. Ale situaci mi v tomto ohledu usnadnily vůči mně negativní reakce některých lidí a zejména těch z vedení ODS. Potvrdilo se, že příkop mezi mnou a některými z nich je tak silný, že bych tam těžko mohl dál fungovat.

* Myslíte, že dnes má ODS blíž k návratu do role silné pravicové strany, nebo spíš k odchodu ze sněmovny?

Nepřeji ODS nic špatného a pokud bude schopna prosazovat pravicovou politiku a osloví víc lidí, budu z toho mít radost. Ale obávám se, že je v jakési stagnaci. Neřekl bych, že počet jejích příznivců klesne pod pět procent, ale nevidím také důvod, proč by měl stoupat.

* Europoslancům se leckdy vytýká, že když odejdou do Bruselu, už o tom co dělají, neinformují a lidé o nich nic neví. Jak jste na tom v tomto ohledu vy?

Dělám to, co může dělat řadový poslanec. Dávám veškeré informace o své činnosti na facebook a snažím se objíždět školy a besedovat se studenty. Mám předsevzetí, které do značné míry plním: každý týden navštívit jednu střední školu a vést s mladými lidmi debatu o tom, co je EU a Evropský parlament. V případě EU mnozí v Česku žijí v podivných klišé, že Evropský parlament rozhoduje hlavně o tom, jestli se balí koblihy nebo jaké mají lidi používat žárovky. To ale není vůbec podstatné. Evropa dnes zvlášť mladým lidem pomáhá. Snažím se studentům vysvětlovat, že Evropa a její jednotný pracovní trh je pro ně velká šance do budoucna.

* O smyslu a významu EU se v poslední době mluví ve vztahu například k situaci na Ukrajině a v Rusku, v souvislosti s vývojem v Řecku, ale i kvůli mezinárodnímu terorismu. Myslíte, že tyto problémy mluví ve prospěch existence EU, nebo spíš ukazují její slabost a neschopnost?

Myslím, že mezinárodní vývoj v posledních letech ukazuje potřebu EU. Domnívám se, že to dokládá i krize na Ukrajině. Pro nás, kteří máme zkušenost s okupací země někdejším Sovětským svazem a komunistickou totalitou, je výhodné, a to nejenom ekonomicky, být součástí Evropské unie. Rusko má v České republice své politické i ekonomické zájmy a proto jako malá země potřebujeme mít blízko k zemím západní Evropy. A předpokládám, že mezinárodní situace bude posilovat semknutí evropských států. To nemusí znamenat větší integraci, ale bližší faktickou spolupráci a uvědomění si toho, že Evropskou unii potřebujeme. V dnešním světě při hrozbě islámského terorismu, při problémech na Východě, je dobré být součástí EU.

* Jak v souvislosti s mezinárodní situací vnímáte vystupování prezidenta Miloše Zemana?

Jsem jeho kritik. Miloš Zeman vystupuje hůř, než jsem čekal. V Evropském parlamentu se všechny frakce - snad s výjimkou radikální levice -shodují, že je nutné se tvrdě stavět proti Rusku, které považují za viníka krize na Ukrajině. Miloš Zeman je jedním z několika evropských politiků, který jde proti proudu, proti výrazné většině poslanců Evropského parlamentu a proti výrazné většině evropských státníků. Zemanova permanentní relativizace ukrajinského konfliktu nám určitě nepomáhá. Nechci spekulovat, jestli je to jeho přesvědčení nebo k tomu má jiné důvody, ale jeho výroky jsou mimořádně nešťastné.