Pacienty z léčeben nevyháníme

Pondělní vystoupení odpůrců reformy psychiatrické péče se neslo v duchu laciných argumentů. Lite motivy mediálních výstupů, zejména MUDr. Ivana Davida, spočívaly v obviňování státu z toho, že z pacientů udělá bezdomovce.

Představa, že vyháníme pacienty léčeben na ulici, je naprosto absurdní a zvrácená. Kritika jistě směřuje vůči plánované koncepci, která ještě nespatřila světlo světa a nachází se ve fázi pečlivé přípravy odborného týmu. Přičemž se rozhodně nejedná o debaty, které bychom vedli za zavřenými dveřmi v úzkém kruhu několika vyvolených. Od počátku (podzimu 2012) úzce spolupracujeme s reprezentanty institucionální i komunitní péče, se zástupci pacientů, rodin i pečovatelů, pojišťoven a státní institucí, tj. i samotnými léčebnami. V první řadě, dokud nebudou alternativy k dnešní klasické péči, nelze mluvit o rušení léčeben či jejich částí. To je základní dogma, s nímž ministerstvo zdravotnictví k tvorbě koncepce přistupuje. Pokud se ukáže, že jsou lůžka skutečně nadbytečná, protože komunitní centra budou plnit svůj účel. Za těchto okolností je možné o redukci či transformaci lůžek v léčebnách hovořit.

Nezastírám, že reforma bude levná a rychlá. V žádném případě však nehodláme bezhlavě rušit léčebny. Mezi priority patří vyřešit problém jak vhodně vybudovat příjemnější alternativy léčby, vzdělávat personál, zapojit do celé akce neziskový sektor a v neposlední řadě odbourat předsudky, které ve společnosti přetrvávají. Z těchto důvodů ministerstvo zdravotnictví chce připravit podmínky tak, aby využilo šest miliard korun vyhrazených na tento počin z evropských fondů.

Věřím, že o nutnosti výrazných změn v české psychiatrii je přesvědčena většina odborné veřejnosti. V očích laického publika mediální výstupy podobné tomu pondělnímu plánované reformě zbytečně škodí.

Na začátek dubna ministerstvo připravilo celodenní odbornou konferenci k tomuto tématu. Uvítal bych, aby naše pozvání přijal i MUDr. Ivan David a vyslechnul si argumenty těch, kteří pochopili, že reforma není o pozemcích či budovách, ale o lidech žijících za jejich zdmi.