Události posledních dní v Národním parku Šumava svědčí v prvé řadě o absenci jakékoli celospolečenské debaty o tom, zda chceme Šumavu mít jako nedotknutelné území, které bude sloužit k pozorování přírodních procesů, nebo jako území, které bude sloužit v prvé řadě ekonomickým zájmům a rekreaci. TOP 09 Plzeňského kraje je přesvědčena, že Šumava plní v současné době všechny tyto funkce a nelze upřednostňovat ani jeden z těchto přístupů. Zájmem všech zainteresovaných subjektů (lesních hospodářů, obcí, ekologů nebo developerů či aktivistů) by mělo být především společně zasednout k jednacímu stolu, utlumit emoce a domluvit se na společných a striktně vymezených podmínkách dalšího rozvoje Šumavy.
Jediný způsob, jak kompromisu dosáhnout, spatřuje TOP 09 Plzeňského kraje v přijetí nového zákona o Národním parku Šumava, který by zohledňoval zájmy všech zainteresovaných subjektů s tím, že každý musí počítat s ústupky. Zároveň by měl nový zákon striktně vymezit, co se v daném území smí a co nikoli, a stanovit velmi přísné sankce za jeho porušování. Zákon by měl v prvé řadě vymezit tři nové zóny národního parku. Je ale bezpodmínečně nutné, aby bezzásahové oblasti byly do budoucna sloučeny pokud možno v jeden monolitní celek, první zónu, která by pokrývala 25-30% rozlohy parku. Druhou zónou by byla oblast rozlohou největší, kde by byla přímo stanovena povinnost zasahovat proti kůrovci. Konečně třetí zónou by bylo rozvojové území obcí, které by si samy obce podle potřeby nadefinovaly – tzn. jak velké toto území chtějí mít a co v něm bude. „Je však opravdu třeba počítat s ústupky na všech stranách. Musíme si uvědomit, že hovoříme o národním parku a ne o CHKO. Národní park byl zřízen z nějakého důvodu. Pokud zde nebudou zákonem striktně, ale hlavně smysluplně, vymezeny jednotlivé zóny a nebudou existovat velmi přísná pravidla, jak k lesu v daných zónách přistupovat, nemá vůbec smysl mít zde zřízen národní park.“ uvádí místopředseda TOP 09 Plzeňského kraje Jan Fluxa.
TOP 09 Plzeňského kraje také rozumí zájmům a požadavkům šumavských obcí a jejich občanů, kteří na Šumavě žijí a měli by to být především také oni, kdo se k dané problematice musí vyjádřit. Jan Fluxa k tomu doplňuje: „Rozvoj šumavských obcí musí být garantován. Právě vytvořením ucelené první zóny a druhé nárazníkové zóny dosáhneme toho, že majetky obcí a jednotlivých občanů budou před kůrovcovou kalamitou v budoucnosti ochráněny.“ V první zóně je však potřeba respektovat hledisko přírodovědecké a dát vědcům možnost pozorovat přírodní procesy v lese, který je svou kompaktností široko daleko ojedinělý. Výzkum v této oblasti může pak nám i budoucím generacím pomoci přírodě alespoň částečně porozumět.
Krajský výbor TOP 09 Plzeňského kraje také schválil dokument „9 tezí o Šumavě“, který stručně rekapituluje hlavní pozice krajské organizace TOP 09 k této problematice. „Vzhledem k absenci veřejné debaty uspořádá TOP 09 Plzeňského kraje na přelomu září a října 2011 diskusní seminář k celé problematice s účastí veřejnosti“ dodává předseda regionální organizace TOP 09 Klatovsko a Domažlicko Martin Kříž.
1) Šumava je národní park
Hlavní rozdíl mezi národním parkem (NP) a chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) spočívá v tom, že CHKO je sice oblastí určenou k ochraně přírody, ale zároveň oblastí, kde člověk žije, hospodaří a získává i ekonomický profit. Oproti tomu je NP oblastí, kde se člověk rozhodl rezignovat na jakýkoli hospodářský výnos, přírodu nechává být a zasahuje do ní minimálně.
2) Ani výhradně „ekoterorismus“, ani výhradně „chemie a motorové pily“
Na Šumavě není možné hájit pouze požadavky ekologických hnutí nebo pouze zájmy těch, kteří chtějí na Šumavě co nejvíce hospodařit, a mít tak z lesa co největší ekonomický profit. Cílem by mělo být dosažení kompromisu všech zainteresovaných subjektů, jasné vymezení, co se v daném území smí a co nikoli, a striktní definice podmínek pro působení lesního hospodářství na jedné straně (ekonomický přínos) a přírodovědců na straně druhé (vědecký, ekologický přínos).
3) Přijetí nového zákona o NP Šumava je nevyhnutelné
Proč nový zákon? Protože stanovit striktní podmínky lze pouze zákonem a ničím jiným. Pokud mají být opatření skutečně přísná a jasně vymahatelná, nepomáhají v tomto ohledu totiž žádná memoranda obcí, dohody ministrů se starosty apod. Vše musí být jasně vymezeno legislativně, aby se zabránilo nahodilým změnám v přístupu k národnímu parku, např. ve formě ministerských vyhlášek podle toho, jaký ministr a z jaké politické strany je momentálně v úřadu.
4) Vytvoření nových zón v Národním parku Šumava
Zákon by měl nově a přesně specifikovat zóny Národního parku Šumava, přičemž:
1. zóna by zahrnovala 25-30% parku, tvořila pokud možno jeden monolitní celek a byla bezzásahová. Jelikož příroda nezná hranice, je potřeba tuto zónu také vymezit i s ohledem na zónaci sousedního NP Bavorský les;
2. zóna by tvořila „nárazníkové pásmo“, byla by rozlohou největší a byla by zde zavedena přímo povinnost regulovat přírodní procesy (např. kůrovce);
3. zónu by tvořilo zbývající území, kde by bylo možné hospodařit, stavět, rekreovat se.
5) Nutnost garantovat další rozvoj šumavských obcí
Obava z toho, že výše uvedeným vymezením 1. a 2.zóny dojde k zablokování dalšího rozvoje šumavských obcí, není na místě. Naopak – vytvořením 3. zóny Národního parku Šumava bude garantován další rozvoj šumavských obcí, přičemž obce si samy budou moci zvolit, jak velké toto rozvojové území chtějí mít a pochopitelně co v něm bude. Role obcí je tedy v celém procesu vymezení zón naprosto klíčová.
6) Bezzásahovost neznamená džungli
Vytvoření 1.zóny neznamená, že by zde člověk vůbec nezasahoval. Podstatou je to, že zde rezignuje na hospodářský výnos z lesa a „vyčlení“ tuto zónu pro vědecké účely. V 1. zóně ani není možné přírodě říci, aby si tam dělala úplně, co chtěla. Např. myslivci zde musí nahradit predátory, tedy divokou zvěr. Bezzásahovost tedy platí pouze ve vztahu k lesu a hospodaření s ním.
7) Kůrovec není nemoc, ale přirozený přírodní proces
Kůrovec neznamená, že je les nemocný. Kůrovec není nemoc, ale přirozená součást lesního porostu. Slovo „nemoc“ nám ale podvědomě evokuje něco špatného, nelegálního, něco, s čím se musí radikálně bojovat. Jedná se však o přirozený proces obnovy lesa, který probíhal od nepaměti. Dnes je potřeba pouze jasně vymezit, kde ho člověk bude regulovat a kde bude tento přírodní proces pouze pozorovat.
8) Správa Národního parku Šumava není lesnický podnik
Správa Národního parku Šumava má v prvé řadě dohlížet na dodržování platných zákonů a dalších norem na území národního parku z hlediska ochrany životního prostředí. Správa NP rozhodně není zřízena pro to, aby hospodařila s lesem, resp. se dřevem. Od toho existují jiné subjekty.
9) Více prostoru přírodovědcům, ne pouze developerským zájmům
Pokud bude schváleno výše uvedené vymezení zón, bude 1. zóna NP Šumava zaujímat přibližně 0,3% rozlohy celé České republiky. Tak velké území bychom snad mohli, s ohledem na množství dalších lokalit umožňující rekreaci v ČR, poskytnout vědcům k jejich výzkumným účelům a návštěvníkům, kteří chtějí přírodní procesy také sledovat zblízka. Navíc je Šumava i největší kompaktní les široko daleko a je pro vědecké účely v Evropě naprosto unikátní. Pozorování přírodních procesů pak nám i budoucím generacím dává šanci alespoň částečně přírodě porozumět. Na německé straně v Národním parku Bavorský les již tato praxe úspěšně funguje několik desítek let. Prostor pro vědce musí být na Šumavě ale jasně vymezen stejně přísně jako rozvojová území šumavských obcí.
