K nejčastěji skloňovaným tématům našich médií patří bezesporu jedno z největších rizik provázejících současnou reformu českého zdravotnictví – hrozba hromadných odchodů lékařů ze státních nemocnic.
Jsem lékař, který ve své praxi strávil dvacet let ve státních nemocnicích, posledních 15 let pak působil na soukromé oční klinice. Zdůrazňuji to proto, že problémům a argumentům nespokojených lékařů rozumím. Masový exodus, který je nám v současnosti profesními kolegy předkládán, ale nevnímám jen jako osobní rozhodnutí každého z nich, ale též jako projev organizovaného nátlaku. Škoda, že byl zvolený právě v době, kdy je vůle, odhodlání a v osobě ministra Hegera i záruka, že by se konečně mohla reforma zdravotnictví zdárně vyřešit!
I vzhledem k objektivní ekonomické situaci si myslím, že horší dobu pro naplánování této protestní akce si organizátoři nemohli vybrat.
A upřímně řečeno, jen těžko si dovedu některé ze svých kolegů představit, jak po odchodu do zahraničí nesou změnu prostředí, vzdálenost od rodiny, jazykovou bariéru apod. Mnozí z nich mně totiž ani zdaleka nepřipomínají typ pohádkového Honzy kráčejícího s ranečkem buchet do světa. A navíc: v žádné pohádce jsem se také nedočetl, že by Honza s klidným svědomím zanechal doma nemocného tátu s mámou.
Kolegové – rozum do hrsti!
