Dům, který ilustruje dějiny 20. století – Klatovská 19
Příběh historie domu patří k těm dramatickým. Dům patřil židovské rodině Semlerových, kteří měli továrnu na výrobky z taženého drátu. Továrna dodnes stojí, je situovaná v polích a lukách u silnice na Stříbro za Křimicemi. V továrně se vyráběly hlavně jehly na šití a šídla na sešívání kůží, ale nejprestižnějším výrobkem byly jehly do gramofonů, vyvážené do mnoha zemí. Za první republiky převzali firmu od svého otce Šimona Semlera jeho dva synové – Hugo, který bydlel v Klatovské 19 a Oskar. Semlerovi žili v Plzni do roku 1939, kdy se jim podařilo utéci před nacisty do Kanady. Za války bylo v domě městské velitelství Wehrmachtu. V květnu 1945 byla v tomto domě podepsána kapitulace. Za americkou stranu ji podepsal plukovník Perkins, za německou pak generál Georg von Majewski, který po podpisu spáchal sebevraždu zastřelením. Po válce patřil dům opět Semlerům, ale po komunistickém převratu v roce 1948 jim dům i továrnu zabavili a tak museli utíkat do exilu podruhé. V domě pak sídlila Územní vojenská zpráva, která evidovala brance z Plzně. Po vstupu do NATO vznikla profesionální armáda a vojáci tak dům už nepotřebovali. Dům začal pomalu chátrat.
Možná namítnete, že podobný osud má dům, který stojí hned vedle vašeho či naproti v ulici, kde bydlíte. Nezlobte se, ale nemáte pravdu. Protože v tomto domě, na Klatovské 19 v patře se nachází hudební pokoj, navržený arch. Adolfem Loosem. Ano, tím Loosem, kterým se může pyšnit Plzeň. Z dalších Loosových realizací v Plzni se již podařilo restaurovat interiéry umístěné v Klatovské 12 a Bendově 10.
O prohlídky Loosových interiérů, které má na starosti organizace Plzeň Turismus, je velký zájem veřejnosti. Stejně velký zájem je ovšem i ze strany odborníků – architektů, historiků umění a architektury. Architekti z Los Angeles, novináři z Německa či Velké Británie, zástupci vídeňské Galerie Albertina – ti všichni navštívili Loosovy interiéry.
V létě roku 2014 se podařilo navázat spolupráci s fakultou architektury Technické university ve Stuttgartu. Děkan této fakulty Wolfgang Grillitsch několikrát navštívil Loosovy interiéry a svým studentům zadal na předmět interiérová tvorba navrhnout moderní nábytek do interiéru v Klatovské 19. V létě téhož roku došlo k významné události. Jednadevadesátiletý Will Semler z Austrálie, syn Oskara Semlera, který jako chlapec bydlel v Klatovské 110, uskutečnil v Plzni setkání celé jejich rodiny. Do Plzně tehdy přiletěli všichni Semlerovi z Kanady a i Austrálie. Pan Semler se byl podívat také do bytu v Klatovské 19, kam chodil často za svým strýcem Hugem a vyprávěl o domě.
Samotný interiér hudebního salonu v Semlerově bytě na Klatovské 19 by po rekonstrukci rozšířil stávající nabídku plzeňských Loosových interiérů, neboť každá Loosova stopa je magnetem, který přiláká pozornost. Počtem dochovaných Loosových realizací Plzeň předčí Prahu a může se srovnávat s Vídní. V letošním roce si 10. prosince připomeneme 145 let od Loosova narození.
Jsem přesvědčená, že plzeňský soubor interiérů Adolfa Loose by měl šanci společně s Müllerovou vilou v Praze či jeho vídeňskými realizacemi být prohlášen za památku UNESCO. Plzeňský kraj dosud žádnou takovou památku nemá. Cena plzeňského Loosovského souboru spočívá v dochovaném celku jednotlivých realizací.
Město získalo objekt od Ministerstva obrany v roce 2004 do výpůjčky na 10 let s podmínkou rekonstrukce domu. Pokud by bývalo podmínky dodrželo, mohlo si objekt trvale ponechat. Místo toho ovšem za celou dobu nevyčlenilo peníze a tak velká část nově zvolené Rady města Plzně chtěla v roce 2014 na prosincovém jednání zastupitelstva objekt armádě vrátit. Ta by pak objekt zařadila do Odboru pro nakládání s nepotřebným majetkem Ministerstva obrany. Zastupitelstvo ale s tímto záměrem nesouhlasilo.
Šance na záchranu domu na Klatovské 19 bude tedy opět v rukách zastupitelů města.
Mgr. Ilona Jehličková, zastupitelka města Plzně za TOP 09
