RUD - rozpočtové určení daní, tři písmenka, která začínají rozdělovat českou společnost. I když už rozdělena byla. Tedy na čtyři bohatá města a zbytek státu, rozuměj zbývající města a obce. Když v roce 2002 zanikal systém okresů, tak čtyřem městům, Praze, Ostravě, Brně a Plzni, byly bývalé rozpočty okresních shromáždění započteny do systému tzv. sdílených daní, tedy podílu na vybraných daních, které se vrací do rozpočtů měst a obcí. Jinak řečeno, tato čtyři města začala dostávat výrazně větší podíl na sdílených daních. Jak větší? Asi tak 4,7 násobek toho, co dostávala ta nejmenší vesnička. Pragmatické zdůvodnění, které se kupodivu zachovalo dodnes, říká, že tato města vykonávají funkci nadregionálních center, jinými slovy, poskytují služby obyvatelům celého regionu. A ty je třeba z něčeho platit. Až do tohoto místa tedy platí železný zákon logiky.
V celé Evropě si ale myslí, že takové nadregionální centrum by mohlo vystačit s trojnásobkem daňového příjmu malé vesničky. Takové centrum má například divadlo, hromadnou dopravu pro snazší dostupnost úřadů, velká nákupní centra, k nimž vedou veřejné komunikace, možná i filharmonii a zoologickou zahradu. A čas od času přijede obyvatel té podhorské vesničky a těší se ze širokých uklizených silnic, tygrů v zoologické zahradě a vstřícných úředníků na úřadě otevřeném do večera (doufejme). A na tyto výdaje dostává nadregionální centrum vyšší příjem ze sdílených daní. Železný zákon logiky ale začíná kulhat v okamžiku, kdy zjistíme, že například taková Plzeň dostává skoro dvakrát více než České Budějovice, Liberec nebo třeba Ústí nad Labem. Jako by tato města neměla zoologickou zahradu nebo městskou hromadnou dopravu.
Miroslav Kalousek na základě koaliční smlouvy připravil návrh změny zákona o rozpočtovém určení daní, který uvedenou nespravedlnost napravuje na evropský standard. Tedy snižuje rozdíl podílu mezi čtyřmi bohatými městy a těmi ostatními na trojnásobek. To se dá udělat dvěma způsoby. Buď těm, kteří mají málo, přidáte, anebo těm, kteří mají hodně, uberete. Ministr financí zvolil kombinaci obojího. Část prostředků z bohatých měst přesunul směrem k podhorským vesničkám. I ony by chtěly mít nové silnice, chodníky, veřejné osvětlení a tak přitáhnout do svých lokalit například nové obyvatele nebo investory. Druhý způsob, jakým by se nespravedlnost dala odstranit, je přidání chybějících peněz do systému, tedy zachování bohatých měst a dorovnání rozdílu chudším obcím. A za tento způsob se, za halasného volání po spravedlnosti, postavila pravicová ODS v čele s premiérem Nečasem. Asi nikoho nepřekvapí, že původcem tohoto volání jsou primátoři a radní z těch čtyř bohatých měst. A možná bude ještě menším překvapením, že jsou všichni z velkých koalic ODS/ČSSD. Dva primátoři jsou modří a dva oranžoví. Fungování velkých koalic má v tomto státě smutnou tradici. Obvykle se jedná o účelové seskupení zdánlivě ideově nesourodých stran, které se shodne alespoň na ekonomických zájmech. A u tohoto štípání lesa pak lítají poměrně velké rozpočtové třísky často končící v kapsách spřátelených firem. A to všechno stojí spoustu peněz. Srovnání některých stavebních zakázek provedené ministerstvem financí totiž jasně ukazuje, že ve zmíněných bohatých městech se příliš dobře nehospodaří.
A jsem u jádra pudla. Pravicová ODS nazvala ministra financí Jánošíkem, jehož hlavní motivací je ožebračení čtyř bohatých měst. Padají silná slova jako zastavení ekonomického rozvoje, omezování služeb obyvatelům či zmrazení investic. Stejná pravicová ODS, která těžko hledá úspory v resortech napříč vládou, by najednou byla ochotna najít 14 miliard a ty do systému přidat. Je to prý spravedlivější než jen peníze přesunout od bohatých k chudým a napravit tak nespravedlnost. Je evidentní, že sebráním 14 miliard nějakému resortu nebo z jiné kapitoly rozpočtu vznikne nespravedlnost jiná. Navíc není zcela jasné, zda by ODS tyto peníze nezískala jen zrušením národních dotačních titulů, které obce nyní dostávají. Tedy fakticky by si vůbec nepolepšily.
Názor už si jistě každý udělá sám. Spravedlnost kázaná premiérem je spravedlností pouze pro primátory měst, kde se ODS podílí na vládě. Osočování ministra financí z jánošíkovského přístupu je pak jen odváděním pozornosti od léta trvající nespravedlnosti celého systému. A tu nelze v kontextu dnešní ekonomické reality odstranit nespravedlností jinou.
