V souvislosti s konáním třetí Diskuse kulatého stolu pořádané Okresní hospodářskou komorou Plzeňsko na téma „Dlouhodobé vyhledávání a vytváření podmínek pro investory“ je vhodné znovu si připomenout dva základní hospodářsko politické přístupy státu k investičním aktivitám. Rozhodování investorů o umístění konkrétní investice ovlivňuje řada nejrůznějších faktorů. Obecně lze konstatovat, že investoři vyhledávají takové ekonomiky, v nichž vložený kapitál bude maximálně zhodnocen. Problematika úlohy státu v oblasti hospodářské politiky v souvislosti s podporou investic dělí teoretické ekonomy a na ně navázanou politickou reprezentaci na dvě nesmiřitelné názorové skupiny – na skupinu liberálů a na skupinu intervencionistů. Bývá obvyklé, že politické strany na pravé straně politického spektra hledají svoji inspiraci mezi liberálním pojetím hospodářské politiky, naopak politické strany levicového zaměření své teoretické zázemí odvozují od intervencionistů.
Liberálové jsou přesvědčeni o nutnosti minimálních zásahů státu do ekonomiky. Efektivní ekonomika je založena na tržním systému, který je schopen pomocí cenových pobídek účinně a rychle nalézt rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Vláda se v pojetí liberálů musí v obecné rovině soustředit pouze na vytváření stabilního tržního prostředí, což znamená ochranu vlastnických práv (soukromé vlastnictví), zabezpečení volného vstupu na trhy (konkurence) a zabezpečení dodržování smluv (vymahatelnost práva). Podle názoru liberálů nejlepší předpoklady mohou nabídnout země, kde jsou vybudovány solidní základy institucionálního rámce fungování trhu. Tím je myšlena existence transparentních pravidel – zákonů, jejich důsledná kontrola a sankcionování (trestání) těch, kteří pravidla porušují
Naopak intervencionisté zdůrazňují, že trh a tržní mechanismus není vždy schopen efektivně koordinovat zájmy ekonomických subjektů a z tohoto důvodu jsou vládní zásahy nutné. V oblasti investic se vládní zásahy realizují například prostřednictvím nejrůznějších investičních pobídek, jako jsou slevy na daních, podpora vytváření nových pracovních míst, podpora rekvalifikace zaměstnanců a poskytnutí investičně připraveného území za symbolickou cenu (viz zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách).
Mezi ekonomy obou názorových proudů není sporu o tom, že investiční pobídky jsou tržně nekonformní. Obhájci přímých vládních zásahů uznávají, že systém investičních pobídek narušuje hospodářskou soutěž tím, že vytváří nestejné podmínky pro podnikání mezi jednotlivými podnikateli. Zároveň je poměrně rozpočtově náročný. Naopak liberálové berou v potaz skutečnost, že jsou-li nadstandardní investiční pobídky nabízeny v okolních ekonomikách, pak lpění na ideologických postulátech příslušné hospodářsko politické koncepce by bylo pro danou ekonomiku kontraproduktivní. Spor mezi zastánci obou přístupů je tedy veden v rovině posouzení, zda narušení trhu zaviněná nesystémovou nabídkou investiční pobídky je vyvážena přínosem z investice, která by se bez této pobídky nerealizovala.
Je pochopitelné, že na úrovni krajů a měst příslušní politici neřeší teoretické spory různých hospodářských koncepcí, ale snaží se o hospodářskou prosperitu daného územního celku v mantinelech, které jsou nastaveny celostátní hospodářskou politikou. Rozdíl přístupu mezi liberálním a intervencionistický přístupem k potencionálním investorům lze v praktické komunální politice spatřit ve skutečnosti, že o vzniku a rozvoji případné průmyslové zóny musí z pohledu liberálů rozhodnout soukromý developer, nikoliv developer, který vybudování těchto průmyslových zón financuje z veřejných prostředků, tedy město či kraj. Rozhodnutí o vybudování průmyslové zóny je soukromým developerem učiněno pouze tehdy, má-li tento developer zcela jasno o naplnění a využití vybudovaných výrobních a distribučních kapacit. V případě, kdy o výstavbě průmyslové zóny rozhodují místní municipality, hrozí, že průmyslové zóny budou budovány v místech s chybějící kvalifikovanou pracovní silou, v místech s neexistující navazující dopravní infrastrukturou, v místech s neexistujícím dostatečným zájmem budoucích soukromých nájemců. Podle údajů týdeníku Ekonom koncem devadesátých let cca dvě třetiny žadatelů o státní podporu rozvoje průmyslových zón neměly představu o jejich konkrétním využití. Konkrétní příklady z mnoha českých měst dokazují, že rozhodnutí o vybudování průmyslové zóny nebylo podloženo racionální úvahou a potřebnou ekonomickou analýzou, ale bylo vedeno snahou místních politiků zviditelnit před veřejností své aktivity a připravit si půdu pro své znovuzvolení.
V současné době globalizované ekonomiky jsou investiční pobídky ze strany státu, krajů a obcí nedílnou součástí tržního prostředí všech průmyslově vyspělých zemí, kde většina investorů příslušné investiční pobídky ze strany státu, krajů a obcí očekává. Úloha municipálních politiků pak spočívá ve spolupráci s developerem – investorem, který přinese vysokou přidanou hodnotu založenou na vysoce kvalifikované pracovní síle, jež jednak povede k rostoucí hospodářské prosperitě daného regionu a která současně zaručí, že po vyčerpání případné investiční pobídky daný investor v regionu zůstane.
Ing. et Ing. Miloš Nový
bývalý děkan Fakulty ekonomické ZČU v Plzni
kandidát do Zastupitelstva města Plzně
