Kojenecký ústav, starostu města Davida Šimka a Domov pro seniory navštívil ve Svitavách při svém poslaneckém dnu Jiří Skalický, a to v doprovodu starostky Morašic a kandidátky do Senátu Hany Štěpánové.
„Jsem překvapen, jak širokou síť sociálních služeb poskytuje veřejnosti Město Svitavy,“ uvedl Jiří Skalický „Kromě pečovatelské služby, kterou poskytujeme důchodcům a zdravotně postiženým občanům v jejich domácnostech, nabízíme nově také místa v domově pro seniory a v domově se zvláštním režimem,“ upřesnil starosta David Šimek. „Toto zcela nové zařízení vzniklo nedávnou přestavbou z Domova na rozcestí. Ubytování zde nacházejí starší lidé, kteří z důvodu onemocnění nebo zdravotního postižení potřebují značnou nebo úplnou pomoc pečovatelů a nejsou soběstační ve svém přirozeném prostředí,“ upřesnila jednatelka Seniorcentra Lenka Jurenová, která je domovem provedla.
„V kojeneckém ústavu jsme se zajímali o dopad nového zákona o pěstounské péči do praxe v jednom ze dvou těchto zařízení na území Pardubického kraje,“ uvedla Hana Štěpánová. Starají se zde o děti ve věku do tří let, které se narodily do rodin sociálně slabých a navíc mají často těžký zdravotní handicap. Podle zákona, který vyvolal vloni velký rozruch, dětská centra a kojenecké ústavy postupně zaniknou a přemění se ve stacionáře a poradenská centra. O většinu dětí zde umístěných se budou starat pěstouni za finanční odměnu. „Předpokládám, že zákon i přes veto prezidenta projde sněmovnou, ale nedovedu si představit, co bude v lednu roku 2014,“ říká ředitelka ústavu MUDr. Zora Hammerová, která souhlasí s tím, že určitá změna nastat musí. Je si vědoma, že asi jedna třetina všech dětí umístěných v ústavech by mohla okamžitě přejít do pěstounské péče.
„Vnímám, že v ústavech po celé republice jsou děti, které čekají na své nové rodiče, jsou právně volné, ale není o ně zájem,“ uvedl Jiří Skalický. I on, stejně jako ředitelka míní, že je lichý optimistický předpoklad předkladatelů zákona, že bude rychle dostatek pěstounů a především pěstounů pro děti se zdravotním postižením. „Zrovna nyní u nás máme několik dětí, které jsou už přes rok právně volné k okamžitému osvojení či adopci a není o ně zájem. V nejbližší době by proto měly přejít do dětského domova, a to je nám líto,“ poukázala Zora Hammerová na slabou stránku návrhu. V kojeneckých ústavech jsou velmi často umísťovány děti se zdravotním postižením a náročnou péči, která je pak doma čeká, si většina pěstounů nedokáže představit a pokud to zkusí, často to pak vzdají. Proto je nutné, aby noví rodiče dostali včas všechny potřebné informace.
„Paní ředitelka nás informovala, že ústav už dnes nabízí pobyt budoucím pěstounům a adoptivním rodičům. Zatím jen na bázi dobrovolnosti, protože to není stanoveno zákonem, ten se teprve připravuje,“ říká Hana Štěpánová a dodává: „Líbí se mi také činnost ve prospěch podpory biologické rodiny. Prohlédla jsem si resocializační centrum, kde se maminky učí starat o své novorozeně a současně řešit svoji sociální situaci či těžkosti v partnerském soužití,“ Zora Hammerová doplňuje: „Potřebovali bychom legislativu na to, abychom mohli rozvíjet poskytování ambulantních a terénních služeb.“
„Vidím zde jednoznačnou snahu o zapojení do spolupráce v rezortech sociálním i zdravotním. Ústav je do budoucna připraven nabízet své odborné znalosti, které se dají využít právě v ambulantních a terénních službách,“ uzavírá Jiří Skalický.
Zdenka Hanyšová Celá
