Co vám, podle vašeho názoru, pomohlo, že jste se stala Ženou regionu?
Nejprve určitě to, že mne moje děti do soutěže přihlásily. Pak že mi pracovní známí, kamarádi a přátelé poslali hlas. Všem za vaše hlasy, přátelé a kamarádi, moc děkuji!
Sice jste původním povoláním učitelka, ale hodně pracujete pro malé obce a „kopete" za jejich výhody... Kdy jste se rozhodla, že opustíte katedru a budete se věnovat práci v komunální politice?
Učit mne bavilo, asi jsem byla i docela dobrá učitelka. Ale už jsem měla pocit, že moje profesní cesta je mi úzká a potřebuji pracovat nejen na žácích a jejich vzdělávání, ale chci se učit i já. Rok 2002 byl zlomový. Mé děti mne už doma tolik nepotřebovaly a já chtěla pracovat pro větší okruh lidí a zároveň se něco nového naučit.
Starostkou Morašic u Litomyšle jste už deset let. Můžete krátce vzpomenout na své starostenské začátky?
Samozřejmě úplně na začátku byl i strach, jestli to zvládnu. Ale činnost všechny obavy začala zahánět a práce mne úplně pohltila a spolkla, ale v tom dobrém slova smyslu. Později jsem se zapojila do činnosti v mikroregionech a asi před pěti lety mne oslovila a nadchla myšlenka, která přišla ze Zlínska, o snížení diskriminace obcí a menších měst v rozdělování peněz pro jejich rozpočty. Začala jsem proto pracovat i v hnutí Starostové a nezávislí. V tomto týdnu bude konečně zákon o rozpočtovém určení daní schválen posledním podpisem prezidenta republiky. Pro mne je to velká radost. „Kopala" jsem za to.
Co vám tato práce dává?
Dává mi uspokojení z toho, když se podaří něco nového postavit, opravit, připravit... Mou největší radostí je, když jsou lidé spokojeni. Nepotřebuji velká slova díků, ale jsem ráda, když někdo za něco poděkuje.
Nelitovala jste někdy, že jste se do této práce pustila?
To má asi každý člověk, že se mu občas narodí den „blbec" a všechno jde špatně a do toho mu nespravedlivě někdo vynadá a přidají se další „jobovky". Mnohokrát jsem nelitovala, ale samozřejmě za těch deset let bylo pár dnů, kdy jsem si říkala, že by mi jinde bylo lépe a klidněji. Ale naštěstí se rychle i z takových okamžiků zotavuji.
Jak vás berou kolegové – muži? Nepřipadáte si někdy ve své práci taky jako chlap?
Myslím si, že kolegové muži mne snášejí dobře. Asi mne i docela respektují a často si mne vybírají za svoji mluvčí. Možná to bude tím, že prý ženy bývají více upovídané a s mluvením nemívají problém. Jako chlap si někdy připadám, i některé chlapské práce zvládám. Ale proto hodně často nosím sukni, aby se ze mne ten chlap nestal.
Stíháte skloubit práci v politice s rodinou?
Někdy je to hodně těžké a nedovedu si představit mít malé děti a dělat tuto práci na plný plyn. Ale naštěstí mám dceru i syna již dospělé a soběstačné. Pravdou je to, že často myji nádobí až v pozdních večerních hodinách a přitom přemýšlím nad pracovními věcmi. Ale sama jsem si to takto vybrala.
V čem vidíte důležitost ženského elementu v politice?
Ženský pohled na svět se přece jenom trochu liší i v době emancipace. V politice je mnoho mužů a málo žen. Tak je tento náš svět hnán pořád po mužských kolejích a muži při nejlepší vůli nemohou vědět vše, co je pro ženy důležité. A i když to třeba vědí, nepovažují za tak nutné o to bojovat. Vše by mělo být aspoň trochu vyrovnané, ženy jsou v politice nutně potřeba, aby hájily zájmy a potřeby ostatních žen.
Vydavatelství Vltava-Labe-Press a.s. a společnost Kapitol podpořili jako hlavní partneři již 4. ročník ojedinělého projektu Žena regionu 2012. Do letošního ročníku soutěže se zapojily stovky výjimečných žen z celé České republiky, které získaly od čtenářů regionálních Deníků a zpravodajského portálu www.denik.cz tisíce hlasů. O titul Žena regionu 2012 se mohly ucházet ženy, kterým se podařilo dosáhnout vynikajících výsledků v jedné ze čtyř následujících kategorií:
– podnikání, politika a veřejná správa
– vzdělávání, věda a výzkum
– zdravotnictví a charitativní činnost
– umění, kultura a sport
Příspěvky se mohly týkat i žen, které společnost finančně nebo morálně nedoceňuje za práci nebo aktivity, při kterých dokážou skloubit veřejný a rodinný život. Cílem je představit tyto ženy široké veřejnosti, přitáhnout pozornost k jejich aktivitám a vyjádřit jim veřejné uznání.
Autor: Iveta Nádvorníková
