Výstavu obrázků, které vytvořily děti z pardubického Dětského rehabilitačního centra Lentilka na téma „Pojďme si pomáhat“ připravil tým ředitelky Gabriely Bělkové na druhou polovinu května do informačního centra Pardubice Region Tourism. Jedná se o první výstavu tvořivých prací, kterou uskutečňuje denní stacionář pro děti se speciálními potřebami ve věku od 1,5 do 7 let. Akce se koná v rámci Evropského roku dobrovolnictví a bude zahájena ve středu 18. května v 17 hodin. „Kreslení má na děti pozitivní vliv z hlediska psychiky, vyznačuje se téměř terapeutickými účinky. Pomáhá dětem rozvíjet jejich fantazii a také procvičuje a zdokonaluje jemnou motoriku,“ říká za všechny ředitelka.
Slavnostní vernisáží provede klaun Ferda a děti dostanou dárky, mezi nimi také „fondovač“ na čokoládu od partnera Europe Direct Pardubice. A o čokoládě bude i pohoštění, na které po výstavě pozve do přilehlé čokoládovny Bajer poslanec Jiří Skalický, který převzal nad výstavou záštitu: „Již rok jsem patronem jedné ze tříd centra – speciální třídy pro děti s poruchami autistického spektra - a vždycky se s nimi a s pedagogy, kteří se o ně starají, rád potkávám. Jsou to většinou slavnostní chvíle, a k takovým chvílím patří určitě také čokoláda. Mám ji rád a jistě si rády zamlsají i děti,“ uvedl Jiří Skalický. Na výstavě bude probíhat malá anketa s hodnocením nejlepších dětských výtvorů, které budou odměněny cenami.
„Děti v našich čtyřech odděleních velmi rády kreslí, a i když jejich tvorba často připomíná abstraktní umění, bývají výtvory odrazem jejich nitra, možností sebevyjádření. Každá kresba má své kouzlo a osobitost. Ačkoliv nám své pocity kvůli svému handicapu nepopíší, vidíme vždy radost v jejich očích,“ přibližuje atmosféru při vzniku obrázků ředitelka. K tvorbě dětí ze třídy Červená Lentilka (2 – 3,5 roku) Gabriela Bělková vysvětluje „Na obrázcích s dětmi jsme pracovali všichni. Děti si samy zvolily, co budou kreslit. Nejčastějšími tématy byla rodina – maminka a tatínek, zvířátka, dům. Každý z obrázků má svůj neobyčejný příběh, děti se ho snažily nakreslit, co nejlépe a hledaly inspiraci i u svých kamarádů. Například jeden z obrázků prošel dlouhým vývojem, nejprve vznikal obraz zvířátka, které se nakonec mávnutím kouzelného proutku proměnilo v maminku a tatínka.“
Obrázky dětí ze třídy Oranžová lentilka (3 – 7 let, poruchy autistického spektra) zase vznikaly po etapách, protože jsou vytvořené kombinací více technik. „Vzhledem k tomu, že naši třídu navštěvují děti s různorodým handicapem, musel se na tvorbě obrázků podílet celý personál Oranžové Lentilky. Nejvíce děti zaujala koláž a otiskování vlastních rukou.“
Dětí jsme se také ptali, co pro ně znamená slovo „pomáhejme si“, které je společným motivem všech obrázků. Pro děti ze Zelené lentilky (3,5 – 5 let) je to především pomoc kamarádovi,“ přibližuje ředitelka Bělková. „Máme mezi sebou Martínka, který nemůže chodit, a tak se mu děti snaží různými způsoby a dle svých možností pomoci. Připravují mu lentilku (zelený sedák pro děti), na které sedíme při ranním kroužku, podávají hračku, která mu spadne, ale také dokážou přiskočit a podržet dveře, aby teta Míla (osobní asistentka Martínka) s Martínkem mohli projet. Učíme se, že každý z nás někdy potřebuje podat pomocnou ruku a je moc pěkné, když to děti zažívají přímo v každodenním životě.
Zdenka Hanyšová Celá
