Záviděníhodný Schwarzenberg

Pan prezident Václav Klaus nebude mít na Hradě pokračovatele, což je jen dobře. Přesto dva hlavní favorité, Miloš Zeman i Jan Fischer, nejsou zdaleka tak bezproblémoví, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zeman nejdříve ze všeho prohlásí, že je eurofederalista, což samozřejmě zní po letech, kdy jsme měli na Hradě opak eurofederalisty, téměř snově. Když se ale rozpovídá, říká občas věty, které jako byste v minulých deseti letech slyšeli od Klause, jen je to jinak zabalené. A navrch přidá nápad o tom, že by v Unii mohlo být i Rusko. Za dvacet let a demokratické, ale stejně. Zeman by jako prezident nebyl rozhodně nezábavný a nápady by nešetřil. Avšak mezinárodní politika, které se i jako premiér věnoval jen velmi okrajově, není jeho doménou. Jeho sice zajímavé, ale mnohdy od boku, zdaleka ne diplomaticky střílené nápady patří i po víc než deseti letech do seznamu průšvihů české zahraniční politiky. Navíc když se podíváte do Zemanovy strany, tak tam najdete spíše příznivce Kremlu než Bruselu.

Pokud chceme, abychom měli na Hradě prezidenta Havlova formátu, kterého nám zase budou naši sousedé závidět, máme jen jednu volbu. Karla Schwarzenberga.

Tak jako se Zeman halí do hávu eurofederalisty, pod nímž se skrývá mnohé, halí se Jan Fischer do oděvu po Václavu Havlovi. Jestliže v Zemanovi se skrývá nebezpečí, řečeno diplomaticky, intelektuálního vulkánu, Fischer je v tomto pravý opak. Nudný úředník, který zůstane nudným úředníkem, člověk, jež to dotáhl vysoko nikoli díky svým schopnostem, ale díky shodě náhod a mocným proudům zdola. Fischer je asi nejen pro mě člověk, o kterém nic nevíme, který toho má za sebou méně, než by prezident státu měl mít. A jehož dosavadní život ho sice, pokud odmyslíme mnoho let v husákovské komunistické straně, nediskvalifikuje, ale také ani nedoporučuje. Ano, byl rok premiérem úřednické vlády, která neudělala nic strašného, avšak seznam toho, co mohla udělat a neudělala, čemu mohla zabránit a nezabránila, je dlouhý. A mlha kolem Fischera, z níž vykukují postavy jako pánové Chrenek a Soukup, je příliš hustá.

Rozhoduje první kolo. V tom druhém už nemusí být z čeho vybírat.

Pokud chceme, abychom měli na Hradě prezidenta Havlova formátu, kterého nám zase budou naši sousedé závidět, máme jen jednu volbu. Karla Schwarzenberga. Člověka, který sice možná není ideálním předsedou vládní strany, možná ani ideálním šéfem úřadu jménem ministerstvo zahraničí, ale který je sám o sobě skvělým šéfem diplomacie, slovy jeho prvního premiéra Mirka Topolánka „nejlepším ministrem zahraničí, kterého jsme kdy měli“. Není to žádný eurohujer, ale český vlastenec, člověk s rozhledem, jehož nikdo z dalších kandidátů ani zdánlivě nedosahuje, osobnost s kontakty, které ani jako prezidenti Zeman ani Fischer nebudou mít ani po mnoha letech na Hradě. Po deseti letech klausovské izolace Česko a my, jeho občané, takového prezidenta strašně moc potřebujeme. A jak říká i sám Karel Schwarzenberg, rozhoduje první kolo. V tom druhém už nemusí být z čeho vybírat.