Zadluženosti Romů využívají spekulanti s nemovitostmi. Občas i s pomocí měst, která se chtějí nepohodlných obyvatel zbavit. "Neplatiče" přestěhují do chudších, méně rozvinutých obcí, které však na problémy spojené se sociálně vyloučenými nejsou připraveny. A problémy tak eskalují, tvrdí ředitel vládní Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách Martin Šimáček.
"Menší obce s horší strukturou a dostupností sociálních služeb a vysokou nezaměstnaností nemají jak ty problémy chudých řešit. Většinou to všechno spadne na starostu, který už na to nikoho dalšího nemá," vysvětluje Šimáček, jak zadluženost a s ní spojená migrace vyostřují napětí mezi Romy a většinovou populací. Na téma připravila jeho agentura spolu s poslankyní Jitkou Chalánkovou (TOP 09) seminář.
Jak souvisí sestěhování sociálně slabých s jejich zadlužením?
Migrace je výsledkem předlužení. Jde o stěhování lidí, kteří nemají práci a nemohou sehnat bydlení na standardním trhu s bydlením, takže propadli na paralelní trh, kterého využívají různí spekulanti.
Jak?
Skupují levné nemovitosti v chudších, méně rozvinutých regionech a do nich zadlužené lidi stěhují. Tím tu migraci akcelerují a sami na tom vydělávají.
Když mluvíme o provázanosti zadluženosti a migrace, znamená to, že lidé před svými dluhy utíkají?
Částečně. Ti lidé se propadli do tak hluboké dluhové pasti, že v místě, kde aktuálně žijí, nemají šanci se dluhu zbavit nebo utíkají před tím, komu dluží. Na tom právě vydělávají ti spekulanti, kteří jejich dluh převezmou výměnou za uvolněný byt, za nájemní práva k bytu v lukrativní lokalitě. Takže to je krok celkem racionální, protože pro dlužníka to je zdánlivě poslední šance, jak se dluhu zbavit. V tu chvíli nedomyslí, že se přestěhuje do regionu s vysokou nezaměstnaností, zpřetrhá rodinné vazby, které slouží i jako záchranná síť, že odchází do horšího bydlení a tak se propadají hlouběji ke dnu.
Na semináři jste zmínil, že zadlužení obyvatel se hodí i obcím. Jak to?
Na tom principu jednak doslova vydělávají spekulanti, ale svým způsobem i města, která se chtějí pro ně nepohodlných občanů zbavit a to na úkor jiných, většinou menších a chudších obcí. Přitom právě ty menší obce s horší strukturou a dostupností sociálních služeb a vysokou nezaměstnaností nemají jak ty problémy chudých řešit. Většinou to všechno spadne na starostu, který už na to nikoho dalšího nemá.
V jakých situacích může obec své nájemníky vystěhovat?
Obce nejsou důsledné ve vybírání nájemného, některé dokonce úmyslně. A v okamžiku, kdy zjistí, že v obecních bytech žije velké množství dlužníků, místo hledání jiných řešení je rovnou vystěhují. U předlužených nájemníků je to totiž jednodušší.
Mluvil jste i o tom, že některé obce špatně zachází s doplatkem na bydlení.
Ano. O výplatě doplatku a jeho výši rozhoduje místní sociální odbor a to podle informací od žadatele. A je na úřednících, zda ty informace prověří. Některé odbory postupují velmi důsledně, známe ale i případy, kdy odbor posílá dávku rovnou na účet ubytovatele spekulanta, který pak vydělává na penězích od státu.
Jaká navrhujete řešení, která by zadlužování a následné migraci zabránila?
Tak rozhodně ne to, co navrhuje paní poslankyně Řápková, a to zákaz pobytu v obci. Už teď vytlačila celá řada větších bohatších měst své chudé do menších obcí. A pokud teď ten stav zabetonujeme, tak to všechno zůstane všechno na bedrech těch chudých, nejméně připravených obcí. My ale musíme řešit příčiny problému a to je nedostatek nekvalifikovaných pracovních míst, nedostatku poraden a nástrojů, které by pomáhaly s oddlužováním, a také nedostatek obecního bydlení a přístup sociálně vyloučených na volný trh s bydlením.
Jak to ale udělat?
Naše agentura uplatňuje princip takzvaného prostupného bydlení, kdy se z té úrovně krátkodobého krizového bydlení například v azylových domech člověk přesouvá do tréninkového bydlení. Tam se učí návykům, které potřebuje k tomu, aby mohl obývat nájemní byt, což je třetí stupeň. My k tomu ještě připojujeme garanci majiteli v případě poničení bytu nebo neplacení nájemného. Pak je tu také sociální bydlení, které je v rukou obcí. Není možné, aby zprivatizovaly svůj bytový fond, a pak neměly kam umístit své obyvatele v krizové situaci.
Většina obcích však ale své byty dávno rozprodala.
Ano, ale podívejte se třeba do Obrnic (severočeská obec, která se často dává za příklad dobrého soužití Romů a většinové populace – pozn.red.), kde soužití majority s Romy funguje. Tam starostka část fondu odkoupila zase zpátky, aby pro ně obec měla vlastní bydlení. Je to zkrátka i o zodpovědné bytové politice obcí.
Sám ale říkáte, že alfou i omegou je práce. A ta je v daných regionech nedostatkovým zbožím.
Právě. Snáze se řeší tam, kde je nižší nezaměstnanost, tedy ve větších aglomeracích. Přitom odtamtud jsou tito lidé vytlačováni. Dá se to ale řešit veřejnou službou a veřejně prospěšnými pracemi. Vynikající opatření, které prosazujeme, je odpovědné zadávání veřejných zakázek. Vyhlašovatel, tedy obec nebo město, ji podmíní tím, že 10 procent zaměstnanců na zakázce bude z řad dlouhodobě nezaměstnaných z evidence úřadu práce. A také je velmi důležité terénní poradenství, protože řada lidí si ani neumí představit, kde a jak sehnat legální práci. A s tím souvisí i oddlužení, protože práce je pro zadlužené v exekuci méně výhodná, protože jim to výrazně snižuje příjem z legální práce.
Podle vás je třeba, aby obce přestali uvažovat podle hesla "naše město - náš stát". Co to znamená?
Není to o odpovědnosti jednotlivých obcí, tu odpovědnost musejí sdílet. Větší obce by měly přestat s tím, vytlačovat zadlužené obyvatele do chudších obcí. Naopak, zapojení větších měst by mělo být větší, protože ony mají více nástrojů ty problémy řešit a je to pro ně jednodušší. Obce by spolu měly spolupracovat.
Co podle vás stojí za současným napětím na Šluknovsku?
Ten problém odtikává jako bomba už dvacet let. Je tu problém "ztracené generace" Romů narozených v devadesátých letech, kteří nepoznali, jaké to je živit se legální prací. Jejich rodiče o ni přišli a už se třeba nikdy do trhu práce nezapojili. V té době také většina měst a obcí privatizovala svůj bytový fond, čímž se zbavila nejen zodpovědnosti ale i možnosti dělat bytovou politiku. Spolu se ztrátou zaměstnání přišlo postupné zadlužování, které zase vedlo ke stěhování do těch chudších, méně rozvinutých oblastí. Je to i o frustraci lidí, kteří v těchto regionech žijí a jejich příjmy se blíží minimální mzdě. Viní z toho ty nezaměstnané, o kterých si myslí, jak se mají na sociálních dávkách dobře a to pak působí i rozpad sociální soudržnosti, což se stalo mimo jiné i na Šluknovsku.
