Jsem velice ráda, že se zde rozproudila tak bohatá a košatá debata o tomto velmi závažném problému. Všem je jasné, že bude třeba koordinovaného postupu. Tímto tématem jsme se zabývali také na jednání výboru pro sociální politiku letos 23. ledna, kde jsme se jednomyslně shodli, že bude třeba koordinovat postup a vyžádat si spolupráci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva pro místní rozvoj a také Ministerstva vnitra, což vysvětlím později.
Je jasné, co jsme tady slyšeli, že není možné hnát tyto nešťastné lidi od města k městu a tvářit se, že jsme tímto způsobem vyřešili svůj problém. Škoda, že pan předseda klubu Faltýnek, který mě jmenoval jako občanku města Prostějova, odešel. Nechci hovořit o řešení v Prostějově v jeho nepřítomnosti. Přesto už tady zaznělo, že není možné řešit problém jednoho města na úkor města druhého.
Tyto postupy se zde objevují už roky. Na základě zkušeností z města Prostějova, které si svůj problém vyřešilo tím, že zakoupilo nemovitosti v obcích, které jsou v okolí Prostějova, prostřednictvím realitních kanceláří a bez informování starostů těchto malých obcí... Svůj problém si sice vyřešili, ale zátěž převedli na tyto malé vesnice, pro které je ten problém ještě horší a ještě obtížnější, protože nemají dostatečně kapacitně vybavené úřady svých obcí. Je to pro ně skutečně nesmírný problém. Byl to návod, který byl pro nás tehdy jako občany velmi překvapivý, protože jsme ani nepředpokládali, že vůbec je něco takového možné. Je pravdou, že takovéto postupy převzala i některá jiná města, především města velká a bohatá, která mají dostatek finančních prostředků na to, aby mohla zakoupit nemovitosti v malých ubohých obcích, především v těch, které jsou v bývalých Sudetech, při okrajových částech na Šluknovsku, Jesenicku apod. I tímto způsobem došlo k vystěhovávání celých rodin do těchto nemovitostí, které byly zakoupeny městy prostřednictvím realitních kanceláří na základě jasně sledovatelného postupu a byly také mapovány prostřednictvím zprávy Veřejného ochránce práv v letech 2007. Tato zpráva je na stránkách Veřejného ochránce práv k dispozici.
V této zprávě je možné číst, že některá města dokázala při úpravě svého bytového fondu prostřednictvím privatizačních procesů vytěsňovat občany, kterých se chtěli zbavit, do posledních bytových domů. Z těchto bytových domů je pak vystěhovali do vesnic, dokonce i mimo hranice kraje. Tento postup opět proběhl prostřednictvím realitních kanceláří.
Co je velice alarmující, tímto způsobem došlo k přesunu rodin do prostředí, kde neměli dostatečné zázemí, možnost zaměstnanosti, ale především rodin s dětmi. Zde došlo k obtížnému sledování orgány sociálněprávní ochrany dětí a dodnes, přestože byla přijata novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí, která hovoří o tom, že není možné děti odebírat rodičům z důvodu sociální a bytové nouze, přesto bohužel se tak mnohdy děje, což je absolutně nepřijatelné v civilizované Evropě.
Proto jsem velice ráda, že se můžeme shodnout na koordinovaném postupu všech politických stran i ministerstev, které jsem jmenovala, a musíme tento problém nastínit skutečně koncepčně.
Těch koncepčních dokumentů zde existuje více. Na základě zpráv o vystěhování vzniklo metodické doporučení obcím, jak předcházet sociálnímu vyloučení. Je k dispozici na stránkách Ministerstva vnitra, a to na odboru dozoru veřejné správy.
Proč hovořím o Ministerstvu vnitra a odboru dozoru veřejné správy? Je to především o kompetencích obcí a jejich právech, ale také povinnostech. A zde se dostáváme asi k obrysům toho, jak by takový zákon o sociálním bydlení měl vypadat.
Je zde vládou schválená Koncepce rozvoje bydlení do roku 2020. (Některé koncepce ukazuje od řečnického pultu.) Je k dispozici, nebudu se jí dále zabývat. Pak se zde tvoří Koncepce sociálního bydlení, komplexní řešení z dílny Ministerstva pro místní rozvoj, která ovšem nebyla přijata a je zde spousta nevypořádaných připomínek, které skutečně jsou zásadního charakteru, protože se zde předpokládá stavba bytových domů se společnými zařízeními apod. z evropských peněz. Je to prostě poměrně záležitost ještě nevydiskutovaná a toto řešení zatím nebylo přijato.
Existuje zde poměrně zdařilá Koncepce prevence řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020. Zde se již setkáváme s tím, že bude nezbytně nutné stanovit okruh oprávněných osob a stanovit také povinnosti obcí. A zde jsme již právě u toho, o čem jsem hovořila. Je potřeba skutečně sednout za jeden jednací stůl, nalézt dohodu se Svazem měst a obcí o tom, že nebudeme tyto lidi hnát od města k městu, ale že na základě dohody vypracujeme takový zákon o sociálním bydlení, který stanoví jednak povinnosti těmto obcím... Zde se samozřejmě dostáváme na hranu, co je státní správa a samospráva, to je mně naprosto jasné. Ale na základě toho, pokud by měly tyto obce získat povinnosti, budou muset mít k tomu také zdroje. To je všem jasné. To znamená, na základě této dohody potom můžeme postupovat dále.
Pokud jde o sociální práci, je určitě nezbytné otevřít zákon, který upraví povinnosti obcí nebo možnost úpravy legislativy o sociální práci na obci tak, jak tady již bylo řečeno. Tam je to poměrně vágní.
Tady jsem hovořila o mnoha koncepčních dokumentech. Hovořilo se zde o novele zákona o pomoci v hmotné nouzi. Je zde několik variant - poslanecká varianta a také vládní varianta bývalé vlády premiéra Rusnoka. Skutečně je tam období pobírání dávek hmotné nouze na dobu půl roku po přešetření na dobu jednoho roku. Ale pořád se nedostáváme k tomu, co bude s těmito lidmi dál. Skutečně je nemůžeme hnát od města k městu, ale je potřeba nalézt společné řešení.
Výbor pro sociální politiku se tímto zabýval, jak jsem již řekla. Ještě se vracím do minulosti k vládě Petra Nečase, která při projednávání posledního úsporného balíku, který jsme přijímali někteří samozřejmě velmi těžce, protože bylo jasné, že je potřeba šetřit, že peníze se asi nikde netisknou, pokud pominu nějakou vládní tiskárnu nebo Státní tiskárnu cenin... Peníze se určitě nelíhnou z ničeho a je potřeba s každou korunou velmi zodpovědně zacházet. A proto velmi citlivě vnímám, že tyto náklady rostou. Dochází tam skutečně k přesunům v dávkách ze státní sociální podpory a v dávkách hmotné nouze, takže tam je potřeba ještě nalézt přesné řešení.
Přesto, že tam již byl připraven návrh na sjednocení této dávky, ale poměrně přísný v tom, že by náklady byly placeny až nad 0,5 na 50 % příjmů domácnosti, pokud přesáhnou, tak tento návrh nebyl připomínkován a byl z tohoto úsporného balíku z důvodu sociální zodpovědnosti této vlády vyjmut.
Výbor pro sociální politiku počítá na základě svého usnesení s tím, že bude pořádat společné jednání gesčních výborů, a to jak výboru pro veřejnou správu, právě z důvodu i zapojení organizace veřejné správy, jak vlastně pokračovat dál, aby byla jednak stanovena povinnost obcím a forma zdrojů, tzn. i výbor pro rozpočet, ale zároveň chceme také pořádat odborné stoly a je potřeba pracovat velmi rychle.
Kontury tohoto návrhu zákona jsou jasné a je potřeba starostům říci, že skutečně se jich dotknou a že je potřeba zodpovědně se bavit o tom, kteří občané, kde bydlí, co je to vlastně institut trvalého bydliště, přechodného bydliště a kde vlastně ti občané vůbec chtějí být a kdo provozuje ty ubytovny. Bohužel někdy jsou to i starostové obcí v některých ojedinělých případech. Takže je dobré tyto vazby znát a přistoupit ke komplexnímu řešení. Proto se potom v podrobné debatě připojím k návrhu na zamítnutí tohoto skutečně jenom úzkého návrhu zákona.
