Uvádí se, že v 70. až 90. letech 20. století měla Česká republika největší procento zornění zemědělského půdního fondu v Evropě (cca 73 %). Tímto vývojem se změnila řada funkcí a procesů v krajině, včetně jejího hydrického režimu, čehož jsme svědky při povodňových událostech. Problémy ve struktuře krajiny vedou i ke zvyšující se erozi, kterou ročně ztrácíme půdu za několik miliard korun. Tyto jevy se negativně projevují i na vlastní zemědělské produkci. Vedle kvalitativních otázek stavu našich půd nás ale velmi trápí i plošné úbytky půdního fondu, na něž bych chtěl tímto krátkým článkem poukázat.
V souvislosti se zábory půdy je nutné si uvědomit několik alarmujících čísel. Ve všech zemích Evropské unie se dohromady každý den zábory ztrácí 275 hektarů půdy, v České republice je to kolem 15 hektarů denně. Mezi léty 1990 až 2006 jsme tak v ČR přišli o více než 50 tisíc hektarů. Pokud by tento trend byl setrvalý, tak by například na území Německa byli za 300 let bez zemědělské půdy. Existují poměrně přesné statistiky, pro jaký účel je půda odnímána. Největší procento tvoří zábory pro průmyslovou výstavbu a těžbu nerostů. Vlastním záborem zemědělské půdy však problém nekončí, můžeme jmenovat i řadu dalších souvisejících problémů týkajících se kvality půdy a otázek hydrologických. Je nutné si například uvědomit, že jedním z důsledků nadměrných záborů může být například i zesilování povodňových škod, byť na zastavěných územích je minimální vsak a většina vody odteče. Plně funkční půda naopak dokáže pojmout až 3 750 tun vody na hektar. Vědomi si musíme být samozřejmě i otázek produkčních souvisejících s plochou zemědělské půdy na obyvatele. V současnosti je na světě k dispozici 0,21 hektaru půdy na obyvatele (a zhruba 1 miliarda lidí hladoví). V roce 2050, kdy naši planetu bude obývat více než 9 miliard lidí, to bude jen 0,167 hektaru na obyvatele. Pokud podstatně neomezíme zábory a zastavování půd, může být tento stav ještě horší.
Jako bývalý poslanec TOP 09 jsem pracoval mj. na tom, aby v programu této strany pro nastávající volby byla v oblasti rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí věnována pozornost i půdě, která je nenahraditelným přírodním zdrojem a jsme na ní závislí jak z pohledu produkčního, tak plní řadu již zmíněných mimoprodukčních funkcí. Pokud budu citovat z tohoto programu, pak je podle nás důležité zabránit prudkému úbytku zemědělské půdy a přírodních ploch, zejména živelným rozšiřování průmyslových staveb do volné krajiny místo využití zdevastovaných průmyslových areálů (tzv. brownfieldů). V zemědělské krajině jsou důležité pozemkové úpravy, které by se měly provádět nejen s cílem narovnání vlastnických vztahů, ale také s ohledem na ochranu životního prostředí a půdy jako jedné z jeho složek a s důrazem zadržení vody v krajině. Samozřejmě je důležité i legislativní prostředí, kde klíčovou roli musí hrát kvalitní zákon na ochranu zemědělského půdního fondu. V roce 2012 a 2013 probíhaly v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR práce na novelizaci tohoto zákona a v této sněmovně byl i schválen. Novela oproti stávajícímu zákonu upřesňuje obecnou ochranu zemědělského půdního fondu. Zabývá se mj. její kvalitativní ochranou související s erozí a s kontaminací a rozpracovává rovněž pořizování informací o půdě. Značná pozornost je v zákonu věnována i odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu a poplatkům za toto odnětí. Vyjmenovány jsou případy, u nichž se upouští od poplatků nebo tyto jsou sníženy. Zákon dále rozpracovává působnost jednotlivých orgánů ochrany zemědělského půdního fondu a správní delikty na úseku ochrany půdy. Po projednání novely zákona v Senátu Parlamentu ČR byly k tomuto vzneseny drobné pozměňující návrhy, se kterými byla novela vrácena do Poslanecké sněmovny. Ta o zákonu však z důvodu rozpuštění již nemohla rozhodnout, takže přijímání novely je zastaveno a legislativní proces začne znovu. Doufám, že když je materiál připraven, tak se v nastávajícím období podaří iniciativou poslanců za TOP 09 prosadit zákon, který by lépe ochraňoval jak kvalitu, tak rozsah tohoto nenahraditelného přírodního a produkčního zdroje, kterým půda je.
Prof. Ing. Dr. Bořivoj Šarapatka, CSc.
vysokoškolský pedagog Univerzity
Palackého v Olomouci
a bývalý poslanec Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR
