V sobotu 27. dubna 2013 proběhl pietní akt u příležitosti 68. výročí tragédie obce Javoříčko. Aktu se účastnila paní poslankyně Chalánková i pan poslanec Šarapatka, který pronesl následující proslov.
Vážení pozůstalí, vážené dámy, vážení pánové,
připomínáme si 68. výročí tragédie obce Javoříčko. Za těchto téměř sedm desetiletí prošla naše země nelehkým vývojem, překročila nejednu dějinnou křižovatku, dočkala se mnoha zvratů. A tyto události si nalézaly svoji odezvu i zde, na místě javoříčské tragédie. Měnící se doba totiž poznamenala způsob, jak byly tyto události pojmenovány, popsány a vysvětlovány.
Téměř půl století byl osud Javoříčka vysvětlován poměrně jednoznačně – obec se stala obětí nacistické zvůle, stejně jako Lidice či Ležáky. S nástupem svobody a plurality v naší zemi začala diskuse o tehdejších událostech, o důvodech vraždění a vypálení obce. Objevila se otázka míry viny německých vojáků, ale i partyzánů skupiny Jermak či jednotlivce Grigorie Litviška za zdejší tragédii. To, jak osudné ráno 5. května 1945 vypadalo, lze poměrně přesně zrekonstruovat, příčiny tragédie však dodnes nejsou zcela zřejmé. Dříve jednoznačnou verzi vystřídala nová fakta, ale i polopravdy či mýty. Pravda o této smutné události je doprovázena názory, které jsou opět často poplatné té či oné ideologii. V tomto smyslu můžeme čerpat z osudu Javoříčka ohromné poučení o úskalích výkladu dějin.
Právě proto by neměl být osud této obce zapomenut a Javoříčko by nám mělo připomínat, že žijeme ve složitějším světě, který není jen černobílý. Při všech debatách a dohadech o zdejších událostech, při úvahách o velkých idejích a boji za ně, při slovech o paměti národa však nesmíme zapomenout na to podstatné – bylo zde zavražděno 38 mužů od 15 do 76 let; lidí, kteří se neprovinili ničím jiným, než že zde prostě jen žili. Ano, žili a pracovali, měli své sny, touhy a svou prací navazovali na činnost předků, kteří na tomto místě prokazatelně působili od 14. století. Nevytvářeli velké dějiny, žili na pozadí velkých událostí, na pozadí zásadního střetu názorů na způsob organizace lidské společnosti.
Dnes si připomínáme vypálení obce Javoříčko a povraždění zdejších mužů. Po pěti hodinách se z 34 domů zachovala pouze škola, jeden obytný dům, kaplička a stodola. Na tomto pietním místě si připomeňme památku zdejších obyčejných lidí. Stali se obětí brutálního činu a bylo by lákavé přijmout nějakou jednoduchou pravdu, ukázat na jednoho viníka. Byl by to postup, který mnoha lidem vyhovuje, postup který vede k jednoduchému světu rozdělenému na „my“ a „oni,“ světu který nakonec vede k tragédiím jako je ta javoříčská. Odpovědně by jsme se měli snažit vždy poznávat pravdu a tu přijmout, jakkoli bude komplikovaná.
Především však nesmíme zapomenout na smrt 38 lidí, kteří nebyli ani vojáky, ani partyzány. Zapomeňme na chvíli na otázku viny, zapomeňme na ozvěny ideologií a nenávisti, které poznamenávaly a poznamenávají naše životy a tiše s úctou si připomeňme památku javoříčských obětí. Čest jejich památce.
