Zhruba v polovině června jsem se zúčastnil zajímavého a pro mě přínosného setkání s podnikateli v Zábřehu na Moravě. Během bohaté diskuse začaly zřetelně vystupovat obrysy velkých problémů, které podnikatelské subjekty trápí a tíží. Při diskuzi jsme mohli očekávat dotazy ohledně daňové zátěže či podmínek pro podnikání. Velmi intenzivně se ale zástupci zábřežských společností a firem vyjadřovali ke kvalitě našeho vzdělávacího systému. Podle nich naše školství, a to jak středoškolské, ale i vysokoškolské, není schopno „vyprodukovat“ kvalitní pracovní sílu, především v technických oborech. Získat mladého a perspektivního zaměstnance, který je pro firmu přínosem, je spíše náhodou. Čím je to způsobeno? Pohledů, proč školy nejsou schopny připravit své studenty na praktický život, je mnoho.
Za prvé klesla úroveň požadovaných znalostí. Spočítat úrok, porozumět článku, pochopit smlouvu nebo chápat pracovní postup nezvládá každý čtvrtý patnáctiletý žák u nás! (zdroj: www.ceskomluvi.cz). Dalším příkladem jsou stálé stížnosti na obtížnost maturitních zkoušek. Jak asi byly obtížné ty letošní v matematice poodhaluje skutečnost, že některé děti by odmaturovaly už v deváté třídě! (zdroj: http://pardubice.idnes.cz/kubat-matematika-maturita-pritvrdit-dsp-/pardubice-zpravy.aspxc=A130612_1939626_pardubice-zpravy_mt). Tyto vědomosti jistě nemohou stačit na dnešní požadavky sofistikované průmyslové výroby. Máme tak přehršel absolventů, kteří sice mají maturitu, ale v oborech, které je mnohdy přivádějí na úřad práce. Učňovské obory skomírají a firmy nemají kde brát. Mladí lidé se do nich nehrnou, přitom v mnoha dělnických profesích se jim naskýtá docela zajímavá perspektiva, neboť technologický vývoj šel ve většině oborů mílovými kroky dopředu. Velmi nepříznivá je skutečnost, že zkušení zaměstnanci se blíží nebo již jsou v důchodovém věku a nemají často své zkušenosti komu předávat.
Za druhé mnohdy dochází k devalvaci poctivé a kvalitní práce. Jak řekl jeden z účastníků zábřežského setkání, vytratila se kultura poctivé práce. A k ní patří nejen manuální zručnost a dovednosti, jichž je mezi mladými zoufale málo, ale i povinnosti pro starší generaci zcela přirozené. Navíc média nemají zájem ani snahu psát o běžné poctivé práci (což neznamená, že bych se chtěl vrátit způsobem informovanosti o několik desítek let zpět!), když existují pro čtenáře atraktivnější témata např. o celebritách, dopravních nehodách či kriminálních činech. Negativismus v médiích je jistě téma na samostatný článek.
Za třetí máme v České republice škol možná až nadbytek. Když srovnáme jejich výsledky, zjistíme, že se propastně liší svojí kvalitou. Víme, že dochází k poklesu populační křivky, potenciálních studentů je a bude ještě méně. V uplynulých letech byl sice nastartován proces slučování škol, to se ovšem nelíbí rodičům i jejich žákům (různé protesty, petice), ale výhrady jsou i z odborných kruhů (nekoncepční slučování škol s mnohdy nesouvisejícími obory). Nutné bude nastavený systém měnit, a to i z pohledu financování. Současná situace, kdy školy dostávají zhruba stejně vysoký finanční příspěvek na žáka, neumožňuje zvyšování kvality. Pokud se toto nezmění, budou i nadále v nabídkách škol obory vyžadující menší úsilí při studiu. Jejichž absolventi pak mohou v praxi narazit na tvrdou životní realitu.
Změna systému by se měla dotknout i spolupráce firem a škol. Máme příklady, kdy tato spolupráce již funguje, jinde se o ní uvažuje, někde k ní mají daleko. Je dobře, že firmy i školy si uvědomují, že tato kooperace je nutná. Bohužel neexistují jasná pravidla. První vlaštovkou jsou Nová opatření pro podporu odborného vzdělávání schválená vládou 9. ledna tohoto roku. Ta počítají se zlepšením podmínek pro spolupráci škol, jejich zřizovatelů i zaměstnavatelů, kteří by měli podle těchto opatření formou daňových úlev získat motivaci k zajištění praktického vyučování. I zřizovatelé, u středních škol kraje, by měli aktuálně přizpůsobovat nabídku. Znají přece situaci na trhu práce ve svém regionu nejlépe. Ministerstvo školství připravuje projekt dotovaný z Evropského sociálního fondu. V rámci projektu by se měly zahájit pilotní modely partnerství škol a firem. Projekt má jeden háček, a to že výsledky se mohou podle odborníků dostavit nejdříve za pět let.
Při jednání s podnikatelskou sférou jsem ocenil zájem o řešení tohoto palčivého problému a věřím, že se v nadcházejících letech podaří aktivním přístupem podnikatelů, škol, zřizovatelů a dalších zúčastněných subjektů tento problém řešit. Jinak se naše odborné školství neodrazí ode dna a budou to odnášet jak absolventi škol, tak provozní praxe.
