Neznáme vlastní historii
Rozhovor s Radkem Auerem
Radek Auer pracuje celý život v kreativním průmyslu. Momentálně je ředitelem marketingu a komunikace monstrózního projektu Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015. „Dojíždění do Prahy už umím, ale jezdit přes celou republiku už je docela úmorné. Ale je to největší kulturní akce, která se za mýho života v České republice odehrála a odehraje. Příležitost podílet se na ni, to se neodmítá.“
Radek patří mezi šumperské ultrapatrioty. Když má volno, brázdí region s mobilním letním kinem Biograf Láska. „V malých obcích citelně chybí stálé kulturní instituce, vesnická kina byla poslední baštou. Když i ta začala houfně zanikat, vymyslel jsem koncept mobilního letního kina, který neuvěřitelně funguje. Spousta obcí se navíc chytila a už si letní kino dělají sami, což mne těší, protože my máme léto nabité a musíme vesnice odmítat.“
Kromě toho také založil Šumperský okrašlovací spolek a Šumperskou filmovou akademii. „Obě tyto aktivity jsou do konce roku 2015 u ledu, nemůžu se jim z důvodů pracovního vytížení věnovat. Ale moc se těším, jak je v roce 2016 obnovím.“
Radek se intenzívně zajímá o šumperskou historii. „Víme o ni strašně málo, protože byla převážně německá. Každé město se chlubí významnými rodáky, literáty, národními buditeli, vojevůdci vynálezci. My tolik ne, protože psali v jiném jazyce a bojovali za jiný národ. Kdo ví, že Leo Slezak je německý Saša Rašilov a Oberleithnerové byli významnou rodinou v kontextu střední Evropy? Rád bych se někdy vydal do Bad Hersfeldu, Němci odsunutí ze Šumperka tam založili Šumperský dům, kde se o naši historii dá najít mnohem víc, než že tu byly čarodějnické procesy.“
Při hodnocení současného vývoje města si nebere servítky. „Česká republika má problém, že stárne a vymírá. Šumperk stárne a vymírá rychleji než zbytek republiky. Město stagnuje. Chybí širší koncepce a vize. Nic proti současnému vedení, ale pánové již jsou tam dlouho, jsou okoralí a obroušení a nikam město neposouvají, jen udržují stávající věci v chodu. Potřebují doplnit novými lidmi a jejich podněty.“
„Kdybych mohl v Šumperku změnit jedinou věc, zvažoval bych, zda zrušit všechny herny nebo vymazat lidstvu z paměti recept na výrobu pervitinu. To jsou dvě epidemie, které pomalu stravují naše krásné město. Jo, a na pustý ostrov bych si nic nebral, protože bez lidí stejně nepřežiju ani den.“