Česká rodina, která dlouhodobě žije vNorsku, o děti přišla v květnu 2011. Úřady děti odebraly s tím, že mají podezření na násilí v rodině a pohlavní zneužívání. Od tédobyjejich matka Eva Michaláková usiluje o to, aby jí norské úřady syny, kterým je nyní devět a šest let, vrátily zpět. Zatím marně, loni úřady obě děti rozdělily, nyní jsou každý v jiné pěstounské rodině (více o případu viz box).
Jejich dědeček Jiří Pavelka se proto obrátil i na prezidenta Miloše Zemana a premiéra Bohuslava Sobotku. Sobotka se s ním sešel před několika týdny.
„Kauzu norských dětí považuji za velmi závažnou,“ uvedl pro iDNES.cz Sobotka s tím, že on sám i jeho vláda se věcí intenzivně zabývá. V září k ní předložil ve Sněmovně písemnou zprávu, později telefonoval českému velvyslanci v Norsku a v prosinci svolal koordinační schůzku mezi ministerstvy zahraničí, sociálních věcí a Úřadem pro mezinárodněprávníochranudětí. „V nejbližších týdnech chci písemně oslovit i norskou předsedkyni vlády Ernu Solberg,“ podotkl premiér.
„Požádal jsem pana Sobotku, abych se s ním sešel ne jako s premiérem, ale v prvé řadě jako s občanem našeho státu,“ řekl iDNES.cz Jiří Pavelka. „Při schůzce byl vstřícný a věnoval mi poměrně dost času. V této kauze od začátku chybí lidskýpohled. Všechno se motá přes paragrafy a ty jsou teda hodně zakroucené. Snad se k tomu najde vstřícný a obyčejný lidský přístup,“ doufá Jiří Pavelka.
Pavelka kvůli celé věci napsal i prezidentovi Miloši Zemanovi. „Odpověď Kanceláře prezidentarepublikymě velice potěšila, protože jsem si ověřil, že se skutečně s kauzou seznámili. Napsali mi, že by se na řešení měla podílet naše diplomacie,“ popsal dědeček chlapců. „Myslím, že tomu tak bude a mohlo by to hodně pomoci. Soudy jsou neúměrně dlouhé, jak dokazuje celá tato kauza,“ dodal.
I přes petice a ujišťování, že vláda se o případ zajímá, ale může Michaláková o děti skutečně přijít.
Premiér Sobotka ve Sněmovně při interpelacích uvedl, že jeho předchůdci pro případ neudělali nic. Zároveň také konstatoval, že česká justice i diplomacie má omezené možnosti.
Například letos v červnu se uskutečnilo meziresortní jednání mezi ministerstvy zahraničí, sociálních věcí, spravedlnosti, pro lidská práva a Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. „Přítomní zástupci se shodli, že věc je z hlediska rozhodování v kompetenci norských orgánů (....) a vydání dětí do ČR, ani změnu rozhodnutí norských orgánů není možno jednostranně vynutit,“ konstatoval v září ve Sněmovně Sobotka.
Premiér stejně jako ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová poukazuje na to, že rodina dosud nevyužila všech právních možností, které v Norsku má. Podle Tominové právě proto zamítl stížnost Michalákové Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (více čtěte zde).
Tento přístup kritizuje Chalánková. „Dozvídáme se jen vyhýbavé odpovědi, přitom česká vláda musí konat, protože jde o české občany a rozhodnutím štrasburského soudu padla poslední, byť teoretická možnost spravedlnosti na úrovni soudů,“ uvedla poslankyně.
„Existuje možnost využití institutu diplomatické ochrany, kdy by Česko usilovalo o to, aby se děti paní Michalákové vrátily sem. Dalším krokem je hromadná žaloba na Norsko k soudu do Štrasburku, protože těchto případů přibývá a týkají se třeba Slovenska, Slovinska nebo Litvy,“ podotkla.
Eva Michaláková má novou norskou advokátku, ta se seznamuje s materiály. Poté chce matka dětí podat novou žalobu, ve které se v Norsku bude domáhat svěření svých dětí do péče. Sama je ale k tomu skeptická, podle ní soudy v Norsku většinou dávají za pravdu Barnevernu, nikoliv rodičům.
