Arcidiecézní charita Olomouc (ACHO), zastřešující oblastní charity poskytující tyto služby, se v posledních měsících roku snažila získat finanční podporu od Olomouckého kraje, ovšem bezvýsledně. Nakonec se ředitel ACHO Václav Keprt obrátil s žádostí o finanční podporu přímo u ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka. I když rozpočtové prostředky nepokryly celou ztrátu, pomohly alespoň přežít…
Věřil jste v úspěch intervence u ministra?
My občas s určitou nadsázkou říkáme, že na zázraky nevěříme, protože na ně spoléháme. Kdybych nevěřil tomu, co dělám, asi bych nebyl schopen vydržet každoroční nejistotu a boj o přežití až do posledních dnů roku. To není nová situace z roku 2011, to je realita našeho (ne-)systému od obnovy fungování občanské společnosti v roce 1989 až doposud. Samozřejmě jsem doufal, že služby zachráníme, přestože situace začínala vypadat beznadějně. V době konání zastupitelstva Olomouckého kraje, které nakonec žádnou částku na dofinancování našich služeb neschválilo, jsme ještě neměli žádnou informaci o tom, jestli nám MPSV něco poskytne. Hráli jsme doslova vabank o všechno. Čtyři miliony z MPSV přišly doslova na poslední chvíli. I tak se ale situace nevyřešila úplně, protože charitní služby vstoupily do roku 2012 s dluhem cca 1,5 milionu, který je finanční zátěží z minulého roku.
Nezávisle na vás o získání prostředků usilovala i poslankyně Jitka Chalánková. Budete v budoucnu, pokud nastane podobná situace, uvažovat v dobrém slova smyslu o 'politickém spojenectví'?
Paní poslankyně Chalánková je člověk, který se v situaci orientuje a neangažovala se pouze v závěru minulého roku. Věřím, že její aktivita významně pomohla. Pokud šly impulzy z více stran, bylo to jednoznačně ku prospěchu věci a rád bych jí veřejně poděkoval. Mnoho lidí ve významném postavení neudělalo vůbec nic. O politickém spojenectví s kteroukoliv politickou stranou Charita nikdy neuvažovala a ani se touto cestou vydat nechce. Církev, včetně Charity, která je její součástí, je nadstranická, a věřím, že to tak i zůstane. Pomáháme všem potřebným bez rozdílu, dokonce i těm, kteří mají k církvím odmítavý postoj. To ale neznamená, že se veřejně neangažujeme. Nehodláme zůstat pasivní, když se děje nespravedlnost, když se plýtvá s veřejnými prostředky nebo když cítíme, že politici nedodržují svoje sliby a povinnosti při správě věcí veřejných. V tom smyslu budeme spolupracovat s každým, kdo chce současný systém posunout k lepšímu. Například paní poslankyně Chalánková podle mne tuto snahu má.
Dá se situaci, jaká nastala na sklonku roku, nějak čelit?
Samozřejmě ano. Problém je ale dlouhodobě ve špatně nastaveném systému. Když budete v systému financování sociálních služeb hledat nějakou logiku, asi se hodně zapotíte, a pokud ji najdete, dejte nám prosím vědět, protože nám se to zatím nepodařilo. Největší problém je podle mne v nedotažené legislativě. Zákon 108/2006 o sociálních službách nejpregnantněji definuje povinnosti poskytovatelů, který ale jako jediný v celém systému na to nemá zdroje. Prostředky má stát i samosprávy, má je klient a má je i jeho rodina. Poskytovatel je vlastně odborná firma, která by měla pouze proměnit zdroje všech výše uvedených na veřejnou službu těm, kteří ji potřebují. Představte si, že někdo vyhlásí výběrové na nějakou stavbu. Do podmínek uvede rozpočet stavby a účastníkům sdělí, že za odvedenou práci zaplatí jen část. Anebo že vyhraje ten, kdo na to investorovi sežene nejvíc peněz, aby mu potom mohl zaplatit. Zřejmě by se nepřihlásil nikdo. U sociálních služeb je to právě takto. Dokonale známe svoje povinnosti, ale nemáme v podstatě na nic nárok a nemáme žádná práva. Cesta je primárně v úpravě legislativy, nastavení rovných podmínek, definování standardů, jejich ocenění a posílení role uživatele a rodiny do postavení zákazníka. Pokud toto nenastane, budeme stále řešit stejné situace, žít z ruky do pusy, z roku na rok. To je hodně dobrodružné a silné povahy.
Proběhlo už avizované jednání mezi hejtmanem a arcibiskupem?
Dle informací, které mám od našeho zřizovatele, olomouckého arcibiskupa, k žádnému osobnímu jednání dosud nedošlo. Byl jsem informován jen o tom, že pan hejtman poslal k celé situaci otci arcibiskupovi osobní dopis, ale nedomnívám se, že by z něj vyplynulo nějaké konkrétní řešení. Situace v závěru roku byla hodně napjatá a vyhrocená, a obzvlášť pro laickou veřejnost velmi nepřehledná. ACHO postupně odmítla dvě nabídky Rady Olomouckého kraje, protože ani jedna neznamenala vyřešení situace. My dlouhodobě voláme nejenom po spravedlivějším systému přerozdělování veřejných prostředků, ale rovněž po seriózní a partnerské komunikaci. Olomoucký kraj je jen jedním z našich partnerů, a pokud by dodržel to, co slibuje ve svých dokumentech, mohla by být situace do značné míry vyřešena. V nich je totiž obsaženo všechno, po čem dlouhodobě voláme, zatím tedy bohužel jen na papíře. My se ale naděje nevzdáváme.
Těžko říct, jestli by to i tak dopadlo, jak to dopadlo. Vedle vedení ACHO ‚po své linii‘ se snažila získat potřebné prostředky do sociální sféry také prostějovská poslankyně Jitka Chalánková. Sama byla také v minulosti náměstkyní olomouckého hejtmana mimo jiné právě pro sociální oblast.
Je těžké v současné finanční situaci přesvědčovat ministerstvo, že je dofinancování sociálních služeb nutností?
Dofinancování sociálních služeb je každý rok velkým problémem. Systém se zásadně změnil po přijetí zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Na podobě tohoto zákona diskutovali odborníci celých čtrnáct let. Je jasné, že především pro osoby se zdravotním postižením, které zcela správně a oprávněně chtějí žít se svými blízkými, je takové nastavení zákona v pořádku. Problém ovšem nastal po zahrnutí dalších skupin obyvatel a dalších poskytovatelů. Myšlenka - původně správná - přinesla těžké situace právě organizacím, které se starají o naše starší spoluobčany. Navštívila jsem oblast Jesenicka a Konicka. Zde mne starostové obcí upozornili na situaci pečovatelské služby. Vím, že v těchto oblastech je Charita v postatě jediným poskytovatelem takových služeb. Proto jsem zástupce Ministerstva práce a sociálních věcí požádala o pomoc s přihlédnutím k údajům o službách, které mají k dispozici, a se zohledněním, jak dotační řízení v průběhu první poloviny roku proběhlo. Šlo o krizové řešení situace před koncem roku 2011 ve výši zhruba čtyř milionů korun.
Celá situace vznikla nepříliš vstřícným a chápajícím postojem Olomouckého kraje. Jako bývalá náměstkyně hejtmana právě pro sociální oblast, dokážete rozklíčovat, v čem byl na Kraji problém?
Pokud mohu posoudit postoj Olomouckého kraje, tak podle mne šlo nejspíš o poruchu v komunikaci mezi vedením ACHO a Olomouckého kraje. Naše jednání i v minulosti byla docela náročná. Přesto jsme smír a kompromis nalezli - ku prospěchu především starých a nemocných spoluobčanů. Každoroční opakování si však žádá systémové řešení.
‚Dohlédnete si‘, jak jsou získané prostředky využity?
Dohled nad využitím finančních prostředků je samozřejmostí. Jak po stránce formálního vyúčtování, tak zcela jistě osobní. Taková zařízení a domovy pro seniory ráda navštívím.
Jako lékařka máte k sociální problematice poměrně blízko. Je to i důvod k tomu, že jste dokázala celou situaci kolem Charit lépe odhadnout?
Máte pravdu. Skutečnost, že jsem lékařka, mi v sociální oblasti výrazně pomáhá. Například i v tom, jak posoudit kvalitu poskytovaných služeb, které jsou zpravidla na pomezí rezortu zdravotnictví a sociálních věcí. A znovu mohu zopakovat - každoročně se opakující situace s dotacemi poskytovatelům sociálních služeb vyžaduje systémové řešení. A také o tom s ministrem práce a sociálních věcí Jaromírem Drábkem a ministrem financí Miroslavem Kalouskem hovořím. Navíc plním i slib daný na výjezdu za starosty Jesenicka a Konicka.
Týdeník Prostějovska
