Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem si plně vědoma, že jde o téma velmi závažné a žhavé, které snadno budí emoce. Vnímám argumenty, které zde byly předneseny předkladatelkami tohoto návrhu zákona.
Ale snad je lepší oddělit různé problémy, které je třeba řešit v oblasti sociálního vyloučení a uvědomit si adekvátnost navrhovaných opatření.
Dovolte, abych přinesla dva argumenty k této věci, a to ze strany praktické i ze strany legislativní.
Vláda se 23. března postavila neutrálně k návrhu poslankyň ODS Ivany Řápkové a Lenky Kohoutové, které chtějí, aby dávka na živobytí podléhala exekuci a aby dlužníci měli možnost podepsat s úřady dohodu o srážkách na tuto dávku. - Jen krátce odbočím, dohodu má samozřejmě možnost podepsat každý, na to nepotřebuje zákon.
Dávka v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí - ve výši životního minima - pro jednotlivce 3 126 Kč, pro dospělou osobu, která žije s dalšími osobami 2 880 Kč - by podle tohoto návrhu mohla podléhat exekuci až do výše existenčního minima 2 020 Kč.
Dávky v hmotné nouzi dosud exekuci nepodléhaly. Vycházelo se z logického předpokladu, že jsou vypočítány a stanoveny tak, že mají pokrýt jen ty nejzákladnější potřeby a že v jejich omezené výši není obsažena žádná částka nazbyt. Jsou vypláceny ze státního rozpočtu, tedy ze solidarity všech občanů, a mají jasné velmi omezené využití - po dobu nutnou zajistit výživu osob v hmotné nouzi. Dávku životního minima lze v současné době snížit pouze za předpokladu, že osoba v hmotné nouzi nevykonává tzv. veřejnou službu nebo dobrovolnickou službu ve výši 20 až 30 hodin měsíčně. Exekuce má za cíl vymoci od povinného plnění ve prospěch oprávněného. Pokud je oprávněnou osobou soukromý subjekt, jsou to nejčastěji nebankovní subjekty, které za podivných pravidel půjčují velmi ochotně chudobným lidem s průhledným kalkulem přisát se na sice malý, ale jistý zdroj různých dávek ze sociálního systému. Celá řada dávek, to je opravdu strašné, totiž exekucím podléhá. Je možno uplatnit exekuci formou srážek podle občanského soudního řádu u všech dávek, které nahrazují odměnu za práci - důchod, nemocenská, odměna pěstouna, rodičovský příspěvek, podpora v nezaměstnanosti.
Půjčování peněz na úroky, a to nemalé, je formou podnikání. Každé podnikání nese riziko, není žádný důvod, aby riziko těchto nemravných podnikatelských společností nesly veřejné solidární systémy. Teď je dokonce snaha ještě tyto zdroje rozšířit o dávky pomoci v hmotné nouzi. Finanční společnosti jsou soukromé podnikatelské subjekty, které půjčují, protože vědí, že peníze budou získávat ze sociálních systémů. Důležité je mít závislých a zadlužených lidí hodně.
Pokud je oprávněným obec nebo město, jedná se o nedoplatky buď na nájmu nebo poplatek za popelnice nebo pokutu za nějaký přestupek. Osobě v hmotné nouzi dluh na nájmu by vůbec vzniknout neměl, pokud by obec postupovala s péčí dobrého hospodáře a využívala institutu zvláštního příjemce dávky.
Nyní pohled legislativně technický.
Z hlediska legislativně technického úprava nezapadá do komplexní úpravy srážek v občanském soudním řádu, do nějž z hlediska předmětu právní úpravy i systematiky patří. Jde o zvláštní způsob exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky.
Navrhovanou právní úpravou naopak dochází k prolomení obecních principů, že dávky pomoci v hmotné nouzi nepodléhají exekuci a nemohou být předmětem dohody o srážkách podle zákona o pomoci v hmotné nouzi.
Má-li být komplexně ošetřena možnost výkonu rozhodnutí srážkami z dávek pomoci v hmotné nouzi, mělo by tomu tak být přímo v textu občanského soudního řádu, podobně jako srážky ze mzdy. I v tomto případě by srážky z dávek pomoci v hmotné nouzi měly sloužit jako poslední možnost, není-li možné srážet z jiných dávek. V úvahu připadá například taková úprava, která zachová nemožnost exekuce dávek pomoci v hmotné nouzi, ale k těmto dávkám se přihlédne při výpočtu srážek z jiné dávky, která podléhá exekuci.
Návrh nezapadá ani do jednotlivých etap sociální reformy. V současné době je obsažena dílčí úprava výkonu rozhodnutí srážkami z příspěvku na živobytí v tzv. Sociální reformě I - pro případ přeplatků dávek, předpokládají se však zásadní koncepční změny ve vztahu k účelovosti dávek, Sociální reforma II.
V konečném důsledku může mít úprava demotivační efekt na příjemce dávky, neboť v rámci Sociální reformy I jsou posilovány motivační prvky v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, zejména navýšení částky životního minima za jakoukoliv výdělečnou činnost, avšak v případě srážek dávky dojde k zabavení veškerých navýšení až na částku existenčního minima. Jinými slovy - kdo bude chtít ztratit exekucí z dávek co nejméně, nebude raději vykonávat výdělečnou činnost ani veřejnou službu, čímž jeho částka živobytí spadne na částku existenčního minima a stát nebude moci k úhradě dluhů zabavit nic.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem si plně vědoma, že zde neříkám věci populární. Tak už to život nese, ale já tento návrh zákona bohužel nepodpořím. (Potlesk zejména v levé části sálu.)
parlamentnilisty.cz | 10.5.2011 | strana: 0 | autor: PSP ČR
