Potkali jste se někdy s nemocničním kaplanem? Já ano a je to vždy cenné setkání. Duchovní společně s dobrovolníky pracují v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních. Ale pomáhají také v zařízeních sociálních služeb. Spolupracují s lékaři a ostatními zdravotnickými pracovníky.
Náplní práce – dnes už čtyřiapadesát kaplanů a dvaadvacet dobrovolníků, je především být nablízku nemocným i lékařům. Jsou potřebným přesně tak nablízku, že s nimi mohou prožívat úzkosti, strach, existenciální obavy. Tomu, kdo potřebuje, pomohou řešit duchovní a náboženské potřeby. Jsou chvíle, kdy trpící hledá naději a smysl lidského života, zvláště pak v utrpení a nemoci. Jsou přínosem pro nás všechny. Ukazují hodnotu každého lidského života. Lidský život sám o sobě je nejvyšším darem. A civilizace bez naděje dopadá například i tak, jak jsme mohli slyšet v minulých dnech. Zcela zdravá seniorka z Velké Británie přijela požádat do Švýcarska o provedení euthanasie. Jen proto, že nestačí moderní době. Nesmírně smutné.
Katolická asociace nemocničních kaplanů v České republice (www.kaplan-nemocnice.cz.) byla založena Českou biskupskou konferencí 2. října 2012. Vývoj českého modelu katolické péče v polistopadovém období můžeme sledovat od roku 1997, kdy světící biskup pražský Jaroslav Škarvada vyslal do nemocnice ženu- laika, paní Marii Opatrnou. V roce 2006 byla uzavřena dohoda mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví o pastorační péči v nemocnicích.
Je mi ctí, že mohu aktivity nemocničních kaplanů podporovat již od roku 2006. V Olomouci mám štěstí, že je mi nablízku paní PhDr. Marta Hošťálková. Velmi si vážím obětavosti a lásky všech nemocničních kaplanů i dobrovolníků. A všichni můžeme čerpat z Prvního listu sv. apoštola Pavla Korintským: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
