Aleš Jakubec: Jsem připravený stát se primátorem
Pracoval jako uklízeč pokojů, číšník, kuchař či barman, pekl koláče, skládal krabice v supermarketu a byl také instruktorem lyžování. Nyní je osmatřicetiletý Aleš Jakubec učitelem a vědeckým pracovníkem na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci a rád by zdolal další profesní i osobní metu – kandiduje na olomouckého primátora.
Když člověk zjistí, co všechno jste dělal, tak si hned pomyslí: není to nějaký fluktuant?
Ono je to trochu zavádějící (smích). Většinou těch zaměstnání jsem prošel, když jsem po studiích vyjel na rok do Spojených států. Mým hlavním cílem bylo zdokonalit se v angličtině. A každému studentovi vřele doporučuji, aby udělal totéž. Nicméně po návratu jsem se vrátil na Fakultu tělesné kultury jako doktorand a potom jsem tam začal učit a vědecky pracovat.
V čem bádáte?
V našem výzkumu se zabýváme tím, jak funguje lidské tělo při pohybové aktivitě, a proč je důležité, aby se lidé hýbali a dodržovali zdravý životní styl. Proto za námi chodí vrcholoví i rekreační sportovci, aby zjistili, jak na tom jsou s výkonností a jak se ještě víc zlepšovat a neublížit si při tom. Přicházejí sem také lidé, kteří chtějí se sebou „něco“ dělat, nejčastěji chtějí shodit přebytečné kilogramy.
A co vy sám? Sportujete?
Já mám těch zájmů hodně. Skákal jsem padákem, mám licenci na potápění, už třikrát jsem běžel olomoucký půlmaraton. Nejlepší čas jsem měl hodinu a dvaačtyřicet minut, letos to však už bylo horší. V posledních letech nemám na tyto záliby moc času, kromě své vlastní práce se také angažuji v P-centru nebo ve sdružení Jitro. A také jsem neuvolněným olomouckým radním. To znamená, že tu funkci vykonávám při svém zaměstnání. Přesto se snažím provozovat alespoň své dvě nejoblíbenější sportovní činnosti: volejbal s kamarády každý čtvrtek a vyjížďky na kolech.
Kolo je zřejmě vaše srdeční záležitostí. Jedním z vašich volebních hesel je: Cyklistika není jen sport, ale i tranSPORT.
Není to jen volební motto, ale můj způsob života. Po městě se přepravuji především na kole, rád si na něm vyjedu i do okolí Olomouce. Mou oblíbenou trasou je Svatý Kopeček – Radíkov – Posluchov – Hlubočky – Velká Bystřice, rád taky jezdím na Pohořany. Jak už jsem ale říkal, poslední dobou tyto aktivity zanedbávám.
Tak můžete seknout s politikou…
To by teď, když po Olomouci visí plakáty s mojí podobiznou, asi nebylo ideální. To by mě kolegové zřejmě sežrali (smích). Teď vážně: na politiku a na politiky sice všichni nadávají, ale kdyby si to vyzkoušeli, mluvili by jinak. Zjistili by, že to není žádná zábava a člověka to stojí obrovské množství nervů i času. Přesto chci být u toho, když ve městě vzniká něco nového. Každopádně – když mluvíme o sportování a politice – tak musím s mírnou nadsázkou konstatovat, že politika pomalu mění mé tělesné proporce, a to zejména v oblasti pasu a podbradku. Jako odborník na pohyb bych o tom měl něco vědět (úsměv). Nicméně pokud mi teď nějaký volný čas zbývá, tak se ho snažím věnovat hlavně své rodině a být s naší čtyřměsíční Rozárkou.
V osmatřiceti letech první dítě – to vám asi muselo úplně převrátit život i priority…
Je fakt, že jsme s manželkou čekali na Rozárku hodně dlouho. Sedm let jsme se snažili o miminko, navíc i těhotenství bylo ve své druhé polovině velmi komplikované. Vždycky, když teď řeším nějaký problém, tak si vzpomenu na ty eskapády a pak beru věci s velkým nadhledem.
To by se vám mohlo hodit, pokud TOP 09 uspěje ve volbách. Pak byste se jako lídr stany mohl stát primátorem. Jste na to připravený?
Myslím si, že připravený jsem. O některých mých životních zkušenostech jsme už mluvili, a navíc je z tohoto pohledu výhoda, že jsem už čtyři roky na radnici působil. Prošel jsem tam řadou jednání, a to i velice nepříjemných. Klíčové jsou samozřejmě debaty o rozpočtu. A tady mám výhodu v tom, že jsem členem Akademického senátu Univerzity Palackého, kde finanční otázky také patří k těm nejdůležitějším. Pokud to mám shrnout, tak jsem před čtyřmi lety kandidoval se smíšenými pocity, jestli na to mám, jestli to zvládnu. Ale zjistíte, že politici jsou taky jen lidé.
Náhled .pdf (521.2 kB)
