Co jsi osobně nezažil, nemáš právo kritizovat. To je jeden z názorů komunistů na to, co se dělo před 17. listopadem 1989. To znamená, že bychom nemohli kritizovat nacismus a další ohavnosti, které se historicky udály? Stejně jako nacismus i komunismus měl být postaven mimo zákon. Bohužel se tak nestalo. Nedošlo k vypořádání komunistických zločinů. Tato kapitola naši historie pro nás stále ještě není uzavřena.
Stále se objevují politici, kteří pro vlastní prospěch, budou komunisty držet a podílet se tak na podpoře jejich zvrácené ideologie. V čem bylo líp? A kdy bude zase líp? Až nám opět skončí svoboda? Komunismus se už nevrátí, ten byl jen prostředkem k dosažení cíle. Teď jsou tyto prostředky jiné, ale cíle stejné. Vytvořit mlčící dav uplácením, strachem či závislostí a získat moc.
Napadají mě tak myšlenky:
Proč se jako národ bojíme svobody a vlastních rozhodnutí? Proč nenávidíme elity a ty co se odlišují? Co vidíme na dnešních silných despotických lídrech? Je to projev naši slabosti, či výsledek toho v čem jsme vyrůstali? Myšlení „bolí“! Je mnohem jednoduší se nechat vést než vybočit ze stáda.
Chci poděkovat těm, kteří před 30 lety našli odvahu a vybočili ze stáda a strhli tak nezastavitelnou lavinu vedoucí k naši svobodě. Ke svobodě, kterou musíme bránit. Nesmíme si ji nechat vzít!
V té době před 30 lety jsem byl žákem 7. třídy a mohlo by se zdát, že události šly jen kolem mě. Jenže naše rodina tím žila. Děda s babičkou byli sedláci a babička vždy vzpomínala jak ti největší lempli z vesnice kolektivizovali. Druhý děda byl zápaďák, anglický letec a jeho brácha katolický farář. Bohužel se oba bratři 17. listopadu nedožili. I v naší rodině to však bylo rozdělené. Byli zde ti, co s režimem kolaborovali - ať už z přesvědčení či z pragmatismu. A to je jedna z největších ohavností, které se nedají odpustit, budování bariér, zdí a plotů mezi lidmi.
Ploty a zdi na hranicích se zbouraly, mezi lidmi však stále zůstávají. Nejen že zůstávají, ale jsou cíleně opět budovány. Vrcholní politici, prezident (i ten předchozí) a premiér, jsou ukázkovým příklad štěpení společnosti a šíření nenávisti. Nebuďme stejní prosím. Kritizujme, poukazujme na všechny nešvary, buďme vidět, ale nešiřme nenávist a neopovrhujme těmi, co je volí. Tak bychom se i my stali těmi, co staví zdi a ploty.
Svoboda a demokracie nejsou klišé a stojí za to rvát se za ně.
