Volný: Sociální služba vypadá v kanceláři jinak, než tváří v tvář klientům

Bez ohledu na naše společenské postavení, profese, zájmy, názory či vyznání jsou věci, které se nějakým způsobem mohou dotknout každého: stárnutí vlastní nebo svých blízkých, postupná ztráta běžných lidských schopností postarat se o sebe sama – nebo naopak náhlý úraz. Okamžiky umírání, vyrovnávání se se smrtí, ale také potřeba pomocné ruky po pádu na dno.

Mohli bychom pokračovat dalšími příklady, kterých však není třeba, protože je zahrnují pojmy „sociální oblast“ nebo „sociální systém“. Téměř jistě se v určitých fázích života s tímto systémem setkáme, byť možná ani nebudeme vědět, že je to on.

Protože sociální systém jako celek je příliš komplexní problematikou, chtěl bych se zastavit jen u jedné jeho podmnožiny – u sociálních služeb. Jejich správné nastavení je důležité ve všech krajích naší republiky, Moravskoslezský nevyjímaje. V oblasti sociálních služeb se pohybuji více než sedmnáct let a měl jsem možnost vidět je, či spíše zažít, z různých pozic. Na prvním místě je potřeba poctivě říci, že spousta věcí se za poslední roky zlepšila. Třeba desetilůžkové pokoje v domovech pro seniory jsou naštěstí již minulostí. Existuje základní legislativní rámec sociálních služeb a jejich vnímání obecně se zásadně zlepšilo.

Jsou zde však i stinné stránky, mezi něž řadím neskutečný nárůst byrokracie nebo nejednotnost inspekcí kvality v jednotlivých službách. Dosud se nepodařilo zajistit víceleté financování sociálních služeb, což udržuje poskytovatele ve stálé nejistotě. A samostatnou kapitolou jsou mzdy. V posledních měsících sice konečně došlo k jejich navýšení, ale způsobem, který je zkrátka špatný. Jestliže ministr či ministryně ohlásí zvýšení mezd pracovníků v sociálních službách o tolik a tolik procent, reálně vzrostou u příspěvkových organizací, nikoliv však automaticky u organizací neziskových. Až když vznikne panika, přispěchají politici s prohlášením, že navýší dotace, aby mzdy mohly zvýšit i neziskovky. Ale takhle jednoduché to v praxi není. Pokud vůbec peníze přijdou v potřebné výši, což se stane jen málokdy, je časová prodleva většinou nejméně několikaměsíční.

Za správnou cestu považuji, aby ministerstvo nejprve dobře připravilo všechny kroky, zajistilo přidělení prostředků a jejich rychlé, transparentní a férové doručení všem poskytovatelům bez rozdílu. Teprve pak by se navýšení mezd slavnostně vyhlásilo.

Postup je však přesně opačný a u části odborné veřejnosti vzbuzuje nelibost a nejistotu. Silně totiž zavání populismem nebo podezřením, že ministerstvo vlastně nemá přehled o situaci ve službách a o tom, jak a jakým tempem všude kolem mzdy výrazně rostou. Až když bezprostředně hrozí, že nejkvalitnější lidé ze sociálních služeb odejdou za lepším, začnou politici hasit vznikající požár.

A je zde celá řada dalších věcí, které sociální služby zbytečně zatěžují a činí systém těžkopádným.

Správnost některých dílčích kroků ministerstvu práce a sociálních věcí v žádném případě neupírám. Chybí však jejich propojenost, jasná vize a především návaznost na skutečný život, tedy dobrá použitelnost v praxi. Poskytování sociální služby totiž vypadá jinak v klimatizované kanceláři u monitoru počítače a jinak v opravdovém terénu, tváří v tvář našim klientům.