Herbert Pavera: Bojujeme za to, aby měli lidé na Hlučínsku lepší život

Rozhovor se starostou Bolatic, předsedou Sdružení obcí Hlučínska Herbertem Paverou:

Založení Sdružení obcí Hlučínska (SOH) je datováno do roku 1991. Současným předsedou sdružení je Herbert Pavera, který je zároveň také starostou Bolatic. Spolu s ním jsme nahlédli do historie SOH a pokusili se zmapovat především současné dění tohoto regionálního celku.

"Sdružení obcí Hlučínska oslaví za dva roky třicáté narozeniny. Co vlastně stálo v roce 1991 u jeho zrodu?"
Starostové tehdy měli potřebu vytvořit svazek, který bude chránit práva našeho regionu. O něm se ví, že v minulosti upadl do nemilosti vládní garnitury. Historie našeho regionu byla trochu pohnutá i tím, že byl součástí Pruska a Německa, muži museli bojovat ve všech válkách.
Komunisté tak brali Hlučínsko jako nespolehlivý region a všemožně se snažili místní obyvatelstvo převychovat. Přes nepřízeň centrálních orgánů se však v obcích a městech budovalo i bez výrazné státní podpory, protože lidé u nás jsou nesmírně pracovití a ctižádostiví. Chtěli, aby se jim žilo hezky, měli hezké domy, zahrady, a je to na Hlučínsku dobře vidět.

"Můžete jmenovat největší iniciátory založení sdružení nebo to byla, jak se říká, kolektivní záležitost?"                                     Myslím si, že všichni tehdejší starostové a starostky toužili po tom, aby sdružení vzniklo. Těmi hlavními zakladateli byli tehdejší starosta Hati Pavel Kotlář, starosta Dolního Benešova Josef Zawadský, starosta Hlučína Gert Wandenburg, starosta Bolatic František Solich a další.

Avšak i ostatní představitelé obcí a měst chtěli, aby byly jejich zájmy a práva hájeny, podporovaly se tradice a zvyky. Protože před rokem 1990 celá řada tradic díky potlačování ze strany komunistického režimu zanikla a obnovily se až po roce 1991, například stavění a kácení máje, dožínky, chození kluků s řehtačkami na Velikonoce.

"Kolik obcí a měst je aktuálně ve sdružení?"
Celkový počet je 27, hovoříme tedy o samostatných samosprávných obcích a městech. Dále spolupracujeme se dvěma obcemi, které jsou již mimo region Hlučínska, ale patří pod Městský úřad v Hlučíně, a sice Dobroslavice a Děhylov. A protože od dávné minulosti byly součástí Hlučínska i Malé Hoštice, Hošťálkovice, Lhotka a Petřkovice, tak i tyto městské části Opavy, respektive Ostravy, jsou našimi partnery. Dohromady nás je 33 obcí, měst a městských částí, ve kterých žije na 80 tisíc obyvatel.

"Už jste zmínil důraz na tradice a zvyky. Jaké jsou další cíle sdružení?"
Hlavně se snažíme vzájemně spolupracovat. Každý se učíme od druhého, předáváme si takzvanou dobrou praxi. Ale především bojujeme za práva našeho regionu, za to, aby zde byl kvalitní život, dobrá dostupnost včetně dopravy, myslíme na ochranu životního prostředí, spolupracujeme s podnikateli, zemědělci, se školami. Chceme, aby budoucí generace věděla o tom, jak tady naši předkové žili, i proto podporujeme projekty, které přiblíží veřejnosti naši historii.

"A o to se snažíte jak?"
Například jsme vydali spolu s polskými gminami zpěvník hlučínských a polských písní. Loni vyšla učebnice přírodovědy, nyní připravujeme učebnici dějepisu. Chceme, aby byla přínosem nejen pro děti, ale mohli si ji koupit i dospělí. V minulosti jsme podpořili vydání knih o historii Hlučínska manželů Plačkových a podobně.

"Děti se z těchto knih ve školách opravdu učí?"
Ano, mají je všechny školy, prodejné bohužel nejsou. Záleží však hodně na učitelích, zda naše tradice i historii budou předávat dětem. Věřím, že vzhledem k tomu, že na tvorbě učebnice přírodovědy se podíleli i učitelé, kteří navštěvovali zajímavá přírodní místa regionu, to teď budou děti učit. Několik desítek učebnic mají k dispozici samotné obce, ale samozřejmě kdyby byla poptávka, můžeme je dotisknout.

"Stejná vize je tedy předpokládám i u plánované učebnice dějepisu, aby byla na všech základních školách."
Ano, a i na ní se kromě odborníků budou podílet učitelé. Ještě se ale vrátím k té hudbě, sdružení natočilo před několika lety s muzikantem Rudolfem Engiem Kurkou i 3 CD s asi 150 lidovými písničkami z Hlučínska. Zpívali to lidé v jednotlivých obcích, soubory a představili se i starostové. A protože jsou mezi námi skvělí zpěváci, působící i v chrámových sborech, znělo to opravdu dobře. V rámci Bálu Hlučínska oceňujeme osobnosti našeho regionu pamětními medailemi.

"Vy jste si s nimi také zanotoval?"
Ano, ale nejsem tam příliš slyšet. (smích)

"Pojďme se nyní podívat do oblasti kultury. Sdružení pořádá během roku zajímavé akce. Zkuste vyjmenovat ty největší."        Tou první v daném roce je vždy Bál Hlučínska, který se poprvé uskutečnil v roce 1990 v Dolním Benešově. V místě konání se vždy střídá právě zmíněný Dolní Benešov, Hlučín, Kravaře a Bolatice. Dále už více než deset let podporujeme Den učitelů, oceňujeme nejlepší pedagogy základních, mateřských škol i školních družin z našeho regionu. Velkou akcí je Festival kultury a hlučínských řemesel, který se koná většinou druhou červencovou neděli na náměstí v Hlučíně.

Hojně jej navštěvují lidé všech generací, prezentují se naše soubory, dechovky i další skupiny. A významnou akcí je v neposlední řadě i setkání chrámových sborů a schol, kdy se pořádají krátké koncerty pro veřejnost. A opět se zde učí jeden od druhého, protože jestliže před deseti lety vynikal jeden, dva soubory, teď už jsou téměř všechny na stejné úrovni. Samozřejmě hodně záleží na tom, zda mají mužské hlasy. Při vší úctě k těm ženským, mužské basy udělají v písních obrovský kus práce. V tom jsou známé třeba Kobeřice, tamní chrámový soubor čítá přes třicet účinkujících, právě včetně řady mužů.

"Když se ale zaměříme čistě na folklorní soubory. Fungují v každé obci a každém městě?"
To sice ne, ale žijí. Jsou například ve Štěpánkovicích, Kravařích, Bolaticích, Bohuslavicích, Velkých Hošticích, nedávno byl i v Šilheřovicích.

"Kromě folklorních existují další?"
Ano, jsou to třeba uskupení seniorů, seniorek, mladých lidí a i mužů, připravujících taneční a recesní vystoupení, zvláště tam vyniká soubor Slunečnice z Kobeřic, soubor z Vřesiny, bolatické seniorky a další. No a u nás v Bolaticích máme jeden takový zvláštní soubor, který se jmenuje Bobři, což znamená Bolatičtí břicháči, a svými recesními vystoupeními baví diváky nejen v našem regionu.

"Tak to jste mě pobavil, že jde o zkratku, jsem nevěděla. Co ale vím, je, že vy sám jste členem tohoto souboru."
Ano, máte pravdu. Víte, ten název je proto, že většina účastníků ve věku od čtyřiceti do třiašedesáti let má už trochu větší bříško. Děláme radost už od roku 2008 stovkám, tisícům lidí svými různými vystoupeními, jako jsou Krasivie Vasilisy, Labutí jezero, Poupata, mažoretky. Představili jsme se i v Německu, Polsku, na Slovensku a věřím, že příští rok zavítáme i do Senátu, kde v rámci stého výročí připojení Hlučínska k Československu proběhne výstava o Opavsku, Vítkovsku i Hlučínsku a u té příležitosti by měly vystoupit seniorky, dechovka a doufám, že vystoupí i Bobři. (úsměv)

"Nakousl jste jedno významné výročí, jak moc důležité tedy je?"
My to datum 4. února 1920 bereme jako zrod Hlučínska. Protože do té doby Hlučínsko jako takové, neexistovalo. Teprve s připojením k Československu vznikl okres Hlučín, který fungoval až do roku 1960. A právě od roku 1920 se datuje, že tady je nějaké Hlučínsko, na což jsme patřičně hrdí. I když podle historiků a různých výzkumů se lidé nijak do regionu nezařazovali. Byli Moravci nebo Slezané. Teprve po roce 1990 i díky vzniku SOH si začali lidé více uvědomovat sounáležitost s regionem Hlučínska. A teď už to berou tak, že říkají, že jsou z Hlučínska a my jsme rádi, že jsme k tomu přispěli.
Připravuje SOH i zvláštní akce?
Spoustu aktivit plánuje Muzeum Hlučínska, ale také Gymnázium v Hlučíně, které bude rovněž slavit 100. výročí. Věřím, že se přidá i sdružení a řadu akcí podpoříme. Už nyní ale muzeum pořádá různé semináře a besedy o Hlučínsku, o které je velký zájem.

"Když už jsme u těch čísel, vraťme se ještě ke kulatinám, které SOH příští rok čekají."
Kulatiny jsou vždy příležitostí k setkání i připomenutí si historie. Ale nejsou prioritou. Pro nás je mnohem důležitější, abychom pracovali na společných projektech, abychom fungovali, přinášeli radost z naší práce sobě a především našim občanům. A pokud se nám to povede i s již zmíněnou učebnicí dějepisu, budeme nesmírně rádi, protože budeme mít zmapovanou hudbu, přírodu i historii. Chceme pokračovat v tom, co děláme, aby se povědomí o regionu ještě zvýšilo, v oblasti kultury, tradic i zvyků. A chceme nadále spolupracovat i s polskými partnery, protože je to pro rozvoj našich regionů užitečné.

"Důležitá je i oblast cestovního ruchu. Čím se třeba může Hlučínsko pochlubit?"
Je bohaté na sakrální stavby a zajímavé jsou i ty světské. Ty církevní jsou pro řadu turistů magnetem, protože kostely a kapličky na Hlučínsku jsou opravené a mnohdy jsou i kulturní památkou. Máme několik zámků, i když ani jeden není navštěvován jako třeba zámky v Hradci nad Moravicí či Raduni. Částečně se k nim blíží zámek v Kravařích, ve kterém jsou pořádány výstavy, a jsou zde i malé expozice života na venkově i na zámku.
Máme ale moderní a hezké Muzeum Hlučínska, které pořádá řadu nádherných výstav, besed a má stálou expozici o historii Hlučínska. Malá expozice archeologických nálezů je na zámku ve Velkých Hošticích, ukázku života našich předků najdou turisté ve skanzenu v Malých Hošticích a Skanzen lidových řemesel je v Bolaticích. A nedávno byla otevřena zajímavá vojenská expozice v Chuchelné, ve které se nachází i hrobka knížecího rodu Lichnovských. Milovníky vojenství potěší soustava bunkrů, která má podobný význam jako Maginotova linie ve Francii.
Zajímavým a krásným místem jsou Priessnitzovy lázně v Bělé, Hlučínské jezero a nádherné louky v Kozmicích či Kravařích. A nesmím zapomenout na ojedinělou expozici Muzea hornictví v Ostravě-Petřkovicích. A k propagaci regionu i naší řeči výrazně napomohly i místní spisovatelky.

"Které konkrétně?"
Ať už Eva Tvrdá, Jana Schlossarková, Anna Malchárková či Lída Rumanová. Věnují se tématům našeho regionu, těm historickým i současným, a musím říci, že i díky jejich krásným knihám se dostaly do povědomí veřejnosti jak řeč, tak i příběhy místních lidí. Vznikla i kuchařka Hlučínska, kterou napsala Eva Peterková s dalšími autory, byla to také velmi povedená práce."