Tanečky o zemědělské dotace aneb zima nepřichází z Bruselu?!

Musíme prodat lyže a snowboardy a se zimou se rozloučit? Nebo je jedna teplá zima náhodná? Letošní zima byla oproti dlouhodobému průměru v mnoha ohledech specifická. Zažili jsme krátké chladné období (cca 14 dní), mimořádně teplé období (kdy průměrná teplota byla až o 9°C vyšší oproti dosavadnímu normálu) a čelili jsme několika povodňovým stavům (např. v Turnově 3x za tuto zimu), řada lyžařských areálů ukončovala sezónu již v průběhu měsíce února.

Jedna vlaštovka (resp. „teplá“ zima) jaro nedělá, nicméně průběh zim v posledních letech nám naznačuje trend, který musíme vnímat jako realitu. Prohlášení některých zkrachovalých politiků typu Václava Klause, že klimatická změna je výplodem zelených šílenců už pouze vyvolává mírné cukání v koutku. Nikdo racionálně uvažující tato tvrzení prakticky nemůže brát vážně. Jestli je změna klimatu více či méně způsobená člověkem, nebo je to důsledek přirozeného cyklu naší planety, je úplně jedno. Máme jedinou možnost, jak si zachovat přijatelný komfort života i v budoucnosti, a to se těmto změnám maximálně přizpůsobit, čili adaptovat. V různých sektorech hospodářství se k tomu naše republika staví rozdílně. Například v zemědělské komunitě slyšíme v poslední době silné hlasy o nesmyslnosti tzv. Greendealu. Celé je to zabaleno v prohlášeních o snížení konkurenceschopnosti našeho zemědělství či dokonce o ohrožení potravinové soběstačnosti. Tato prohlášení zcela opomíjejí účel dotací, tj. financovat opatření nad rámec zákonných požadavků, resp. opatření, která by za běžných podmínek zemědělci neprováděli (jedná se např. o protierozní ochranu půdy, podporu biodiverzity či zvýšení organické hmoty v půdě). Tvářit se a požadovat, aby dotace byly vypláceny nárokově téměř za nic je neobhajitelné.

Otázkou zůstává, jestli spoléhat na podobný impuls, který v minulých letech výrazně promluvil do hospodaření v lesích. K podstatným změnám nedošlo v důsledku osvíceného postupu našeho státu nebo snad díky samovolné změně v myšlení vlastníků lesů. Síla, která pootočila kormidlem lesnického hospodaření, přišla zvnějšku a relativně nečekaně. Byla jím zejména kůrovcová kalamita, která zdecimovala smrkové porosty (pokrývající většinu plochy našich lesů) v suchém období od roku 2015.

Uvidíme, jak dopadne současná debata o úpravě podmínek hospodaření v zemědělství. Nicméně adaptace na změnu klimatu je jednou z největších výzev současnosti - musíme se připravit na zvládání stále častějších extrémů, jako jsou sucha, vlny veder či bleskové povodně. Jejich dopady pocítí celá populace, od problémů se zásobováním vodou, přes nutnou změnu struktury zemědělství (zemědělská půda pokrývá většinu území České republiky - cca 53 % rozlohy) až po vzrůstající škody na zdraví a majetku.

Náš společný cíl je přeci jasný - chceme u nás krajinu vhodnou pro život, zdravou, rozmanitou a trvale obyvatelnou pro nás i příští generace.