Včerejší inaugurační projev prezidenta jsem podrobně sledoval. Byl to pro mne jeden z nejhorších zážitků "v politice" od roku 1989, hrozně jsem se styděl za část našeho národa, která dala ve volbách prezidentovi mandát. Styděl jsem se za náš obraz v Evropě, který naše hlava státu maluje. Bylo mi smutno ze žlučovitého nezdravého výrazu tváře a fyzického stavu řečníka.
Styděl jsem se za nevyvážený projev, který obsahoval řadu úletů do oblastí lidské malosti, záště, mindráků, touhy po pomstě a populizmu. Nemohl jsem se divit těm několika poslancům, kteří odmítli svojí přítomností legalizovat celou ceremonii, která nebyla hodna důstojných prostor Vladislavského sálu.
Již 3 hod po projevu psala některá ruská media, že Rusko má na příštích pět let na Hradě svého člověka. Z našich politiků se projev nejvíc líbil panu Okamurovi (SPD) a panu Filipovi (KSČM), ten druhý má prezidenta za skutečného státníka.
Útok na veřejnoprávní televizi byl jak z doby normalizace, či minimálně z časů, kdy paní Bobošíková a spol. vystoupila na barikády. Spoléhám na to, že stále existuje velká část našich občanů, kteří "obracení kormidla" polistopadového směřování naší republiky nepřipustí. Ostatně - vždyť i sám prezident vyzval občany k větší aktivitě podílet se na věcí veřejných :-). Pokud vůbec bude zdravotně schopen fungovat - asi se té aktivity brzo dočká.
