V posledních dnech Česko truchlí nad ztrátou dvou významných kulturních osobností. Následující řádky se někomu možná líbit nebudou. Chci porovnat obě osobnosti, které měli lidé rádi, z hlediska vztahu ke komunistickému režimu.
Karel Gott, zpěvák, smířený s totalitním režimem. Když se po vypršení platnosti víza v červenci 1971 nevrátil z Německa, tak se do jeho emigrace (s bratry Štajdlovými) vložil samotný prezident ČSSR soudruh Gustáv Husák, který přislíbil Gottovi za návrat beztrestnost. Z ukázky dopisu Gotta Husákovi před návratem z emigrace: "Chceme se vrátit před naše publikum. Pevně věřím, že jak já, tak i oba moji autoři najdeme ve Vaší osobě a Vaší moudrosti porozumění pro naši složitou situaci, která rozhodně není lehká." Usmíření Gotta s husákovským režimem vyvrcholilo 28. ledna 1977, když v Národním divadle přečetl takzvanou Antichartu. Komunistickému režimu tenkrát šlo mimo jiné o to, aby legitimizoval pronásledování signatářů Charty 77, signatáře izoloval od většinové společnosti a odradil potenciální signatáře od podpisu prohlášení Charty 77. Pouhé 3 měsíce po podpisu Anticharty se stal Gott zasloužilým umělcem...
Vlasta Chramostová, herečka, nesmířená s totalitním systémem. Život této divadelní a filmové herečky prošel několika zásadními událostmi, v sobě reflektuje vývoj české společnosti druhé poloviny 20. století. Za své nekonformní postoje po srpnu 1968 měla Chramostová zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77. Založila doma režimem sledované a pronásledované bytové divadlo. Ještě na jaře 1989 byla odsouzena za opoziční činnost...
Karel Gott nádherně zpíval, rozdával lidem radost a pohodu, Vlasta Chramostová obětovala kariéru, občansky si stála za svým, byla odvážnou ženou.
Navždy si jí budu vážit víc.
