12. března 1999 se Česká republika společně s Polskem a Maďarskem stala oficiálními členy NATO.
Hlavním motorem vstupu do tohoto vojenského paktu byli u nás prezident Václav Havel, ministr zahraničí Josef Zieleniec a jeho náměstek Alexandr Vondra.
Základním posláním NATO je ochrana svobody a bezpečnosti všech jeho členů politickými i vojenskými prostředky v souladu se zásadami Charty OSN.
Od samého počátku své existence pracuje Aliance pro vytvoření spravedlivého a trvalého mírového pořádku v Evropě, založeného na společných hodnotách demokracie, lidských práv a právního státu.
V roce 1955 až 1991 jsme byli součástí vojenského paktu evropských zemí východního bloku, Varšavské smlouvy. Členské armády tohoto paktu byli ale proti svým obyvatelům, proti svým členům.
Sovětská armáda již v roce 1953 potlačila povstání ve východním Německu. V roce 1956 polská armáda potlačila povstání v Polsku a sovětská armáda povstání v Maďarsku. Jediná vojenská operace téměř všech členů Varšavské smlouvy (mimo Rumunska) byla invaze vojsk do Československa 21. srpna 1968.
Varšavská smlouva se navenek tvářila jako obranný pakt, ale v dochovaných operačních plánech se počítalo s rychlou likvidací útoku NATO a následným obsazením západní Evropy během několika týdnů.
Česká republika musí být pevně ukotvena v západoevropských strukturách. Z hlediska bezpečnosti, tak hospodářské spolupráce, vidím klíčovou roli v tom, že jsme členy jak NATO, jako politicko-obranného paktu, tak Evropské unie.
